Třetí dítě, stěhování do Prahy, kompletně nový tým, sedm kilo dole. V červenci bude Jiřímu Veselému třicet a z nuly, lépe řečeno ze 495. místa žebříčku, začíná druhou část kariéry. Natržený úpon zadního stehenního svalu vyřadil šampiona dvou turnajů ATP na osm měsíců a představoval pobídku k radikálním změnám. Nyní se levoruký habán, jenž ještě loni dokázal skolit Novaka Djokoviče a probít se do finále obřího podniku v Dubaji, vrací pro víc. „Zažil jsem pád z vrcholu někam do pekla,“ vzpomíná na těžké období, které definitivně skončí příští týden jeho startem na challengeru v Ostravě.
Poslední ostrý zápas sehrál Jiří Veselý koncem srpna na US Open. V 1. kole schytal s Danielem Evansem debakl 4:6, 1:6, 1:6 a rozhodl se radikálně zakročit. Dlouhá pauza na doléčení vleklého zranění stehna mu otočila život vzhůru nohama.
Z Prostějova, kde trénoval od juniorských let, se přesunul do Prahy na Spartu. A bude to ještě velké stěhování z Moravy, vždyť koncem března se tenistovi a jeho manželce Denise narodilo třetí dítě. Čtyřletá Sofie a dvouletý Patrik dostali dalšího sourozence – sestru Sáru.
Dodatečná gratulace k narození dcery. Jak je trojnásobnému tátovi?
„No nuda rozhodně není. (smích) Malinká zatím furt spinká, ale ti dva starší už jsou akčnější, takže máme o zábavu postaráno. Momentálně je to pro manželku náročnější. Ještě je na Moravě, ale jak skončí challenger v Ostravě, tak se budeme přesouvat všichni kompletně do Prahy.“
Jaké to bude být Pražákem?
„Změna. Stěhovat se do Prahy, velkoměsta, z Prostějova, je určitě rozdíl. Těším se na novou etapu. Nazval bych to restartem kariéry.“
Proč jste se rozhodl ke stěhování?
„Tak tři děti něco stojí. (smích) Ale vážně, poslední rok už to bylo kromě Dubaje trošičku plácání na sílu. Už jsem nevěděl, co dělám špatně, že jsem pořád tak zraněný. Rozhodl jsem se pro tak radikální změnu, protože jsem se sebou chtěl ještě něco opravdu udělat a dát tenisu maximum. Třeba se to nepovede, ale chci tomu dát šanci, aby se to mohlo povést.“
Popište své zdravotní trable.
„Měl jsem dvakrát natržený úpon hamstringu. Nepomáhala žádná léčba. Bylo potřeba tomu dát čas. Do konce roku jsem nebyl vůbec sportovně aktivní. Věnoval jsem se hlavně rodině. Naštěstí čas veškeré bolístky zahnal. Jsem zpět zdravý, plný chuti a odhodlání se vrátit a udělat ve své kariéře ještě nějaké další skvělé výsledky.“
Kouče Jaroslava Navrátila jste musel nechat v prostějovském klubu. Jak tedy teď vypadá váš tým?
„Tým je logicky celý nový. Mým tenisovým trenérem je Emanuel Řehola, kluk z Brna a někdejší hodně šikovný junior, s kterým se známe z Prostějova. Kondičním je David Vydra a fyzioterapeutem Portugalec Rui Faria. Mám ještě jednoho externího tenisového trenéra z Česka, ale toho nebudu jmenovat.“
Nějaký superkouč?
„Dá se to tak říct.“
To je hodně široký tým a velká investice. Zdá se, že to s comebackem myslíte smrtelně vážně.
„Chci kolem sebe mít co nejširší tým, aby o mě bylo postaráno od A do Z. Tohle je návrat se vším všudy a věřím, že na několik let. Ještě nejsem na konci kariéry. Chci se pokusit vrátit se na nejvyšší úroveň a splnit si cíle a sny, které jsem měl.“
Vypadáte fit. Kolik kilo jste shodil?
„Asi sedm kilo. Hodně jsme spolupracovali s panem profesorem Vítkem, své tělo teď znám do detailů. Snažíme se ho vyladit, aby fungovalo dobře a utáhlo mou váhu. Nikdy nebudu jako Medveděv nebo tihle šlachouni, ale děláme to tak, abych vše zvládl a byl co nejvíce fit.“
Začnete turnajem v Ostravě a co pak?
„Pak přijdou další dva turnaje na antuce v Praze a po nich Roland Garros. Pak se chci maximálně věnovat trávě.“
Chráněný žebříček můžete použít na devět turnajů v příštích devíti měsících. Jak s ním naložíte?
„Nejsem limitovaný počtem grandslamů, takže ho využiju na všechny včetně Australian Open 2024. I kvůli tomu jsem s návratem čekal. Věřím, že dostanu i nějaké volné karty a jestli ne, využiji žebříček hlavně na travnaté turnaje, kde mám šanci na úspěch největší.“
Co budete brát jako úspěch?
„Myslím, že jsem pořád schopný porážet ty nejlepší hráče. V minulosti jsem to několikrát dokázal. Bylo tam ale spousta výkyvů a zranění. Chtěl bych zůstat hlavně zdravý, nemít zdravotní problémy a výpadky v sezoně. A věřit si. Myslím, že jsem si spoustakrát i v médiích nakládal, což nebylo ku prospěchu.“
Takže se z vás na prahu třicítky stane optimista?
„Není důvod si nevěřit, hrál jsem ty největší turnaje, porazil jsem několik hráčů z desítky, dvakrát Djokoviče. Je potřeba, abych byl o sobě víc přesvědčený, víc věřil své hře a po každé porážce se nehroutil, což mi v minulosti šlo velice dobře. (ironicky) Uvidíme, po zápasové pauze se to říká dobře, tak snad se to nevrátí do starých kolejí. Ale věřím, že lidi, které kolem sebe mám, se postarají o to, aby to bylo něco úplně jiného. Vždyť já se paradoxně nejlépe cítím, když hraji proti těm nejlepším, před kterými má třeba spousta hráčů respekt. Tenhle přístup bych potřeboval přenést i do zápasů se slabšími hráči.“
Je z vás cítit celkem hlad po úspěchu.
„Kdyby nebyl hlad, tak bych tu neseděl. Loni po skvělém turnaji v Dubaji následoval pád z vrcholu někam do pekla. Ale tak je to se mnou vlastně pořád. Přijde úspěch a po něm období temna. Byl jsem ze všeho přešlý, o tenise jsem nechtěl ani slyšet. Ale odpočinul jsem si i mentálně, teď už se moc těším do akce.“
Nejste jediný z tenistů, kdo takový comeback podniká. Máte v někom inspiraci?
„Stačí se podívat na Dominica Thiema, který je stejně starý a dobře se známe z juniorů. Patřil do elitní pětky a vidíme, jak se trápí. V pondělí jsem si zrovna psal s Gaelem Monfilsem, že dáme trénink v Ostravě. Ten je taky teď asi 320. na žebříčku. Nemá smysl řešit ranking, musíme se zase prokousat přes challengery. Bude to těžké, ale kvalitu mám a natrénováno taky.“
Jak dlouho už vlastně trénujete, jak se cítíte po tenisové stránce?
„S tenisem jsem začal v lednu, po kondiční přípravě na Kanárech od konce února už hraju úplně naplno. Myslím, že úroveň je dobrá, i když mírné výkyvy po takové době tam jsou. Čím víc tréninkových setů nebo ostrých zápasů budu mít, tím víc to půjde nahoru. Důležité je být fit, zbytek už přijde.“
Zapadá do vašeho comebacku i Davis Cup?
„Když jsme se s panem Navrátilem loučili v Prostějově, říkal jsem mu, že pokud budu fit a ve formě, určitě rád přijmu pozvánku. Ale letošní finále je zásluha kluků, kteří si ho vybojovali, tak by nebylo fér se někam tlačit. Tohle nechám na ostatních.“
Jak velkou motivací je, že vás uvidí hrát děti a už z toho budou mít rozum?
„Nejstarší holčička už to určitě bude vnímat. Je to extra motivace. Občas ji beru i na trénink. Chci být svým dětem vzorem, aby třeba i ony jednou vzaly raketu do ruky a měly takové sny jako já. Se Sofinkou si už jdeme i jednou měsíčně společně zahrát, ale zatím je to takové, že si po patnácti minutách už chce spíše lakovat nehty.“
Témata:
děti, zdraví, sport, Praha, tenis, Ostrava, Prostějov, Novak Djoković, Asociace profesionálních tenistů, Dubaj, stěhování, Jiří Veselý, kariéra, Tenis na Heureka.cz
Související články
