Skousává porážku, se kterou se nepočítalo. Linda Nosková dobře rozehrála finále domácího Livesport Prague Open, s Japonkou Nao Hibinovou však nakonec padla jasně 4:6 a 1:6. Osmnáctiletá česká hráčka tak ani na druhý pokus nezískala trofej z podniku WTA. „Chtěla jsem tady dost vyhrát, takže převládá zklamání,“ prohlásila.
Drobná soupeřka z Japonska trefovala kurt se strojovou přesností, o deset let mladší Češka se vyházela. Netradiční pondělní termín finále byl zapříčiněn propršeným víkendem, o hřejivé sluneční paprsky však byla v pražské Stromovce nadále nouze. A ještě větší starosti hráčkám dělal silný vítr. Přestože Linda Nosková po loňském semifinále udělala další pokrok, k radosti měla daleko.
Po prohraném finále jste se schovala do ručníku. Došlo i na slzy?
„Byly tam samozřejmě i nějaké slzy. Není to lehké prohrát ve finále. Je to vždy těžké…“
Čím to, že vám od vedení 3:0 začal zápas o titul protékat mezi prsty?
„Přišlo mi, že to na mě všechno úplně dolehlo. Hrálo roli i to, že jsem v neděli nevěděla, s kým nastoupím ve finále. I počasí nebylo úplně nejpříjemnější. Byl vítr, který nemám v lásce. Začala jsem fajn, ale poté se zastavila. Soupeřka začala hrát nepříjemně a já do toho furt chodila i přes ten vítr. Netrefovala jsem místa, která jsem chtěla a která bych normálně trefovala.“
Soupeřka Nao Hibinová dohrávala patnáct minut před startem finálové bitvy semifinále s Jaqueline Cristianovou. Mohla být rozehranější?
„Rozhodně přišla rozehraná, měla větší přípravu než já. Ale stejně jsem to byla já, která začala líp. Potom to byla spíše má chyba, než že bych byla méně připravená.“
Zápas ve druhém setu přerušil déšť. Co vám za stavu 4:6 a 1:4 radili oba trenéři Tomáš Krupa a David Kotyza?
„Říkali, že není konec, což jsem sama věděla. Samozřejmě jsem chtěla bojovat dál, ale už bylo dost těžké zapnout a něco zásadně změnit na game a půl. Říkali, ať do toho tolik nechodím a trochu se rozehraji. To byla asi hlavní rada, ale nějak jsem to nestihla realizovat.“
Hlavní komplikací byl vítr?
„S větrem to bylo dost podobné jako v zápase druhého kola (proti Ankitě Rainaové), který pro mě byl v těch podmínkách také těžký. Nedokázala jsem se s tím ve finále vyrovnat. Soupeřka měla do větru výhodnější hru. Spoustu chyb jsem udělala sama, promarnila jsem spoustu možností.“
Co říkáte na to, že Hibinová coby lucky loser prošla z kvalifikace až k turnajovému triumfu?
„Samozřejmě porazila několik dobrých hráček a zahrála dobrý turnaj. Ale já jsem nebyla stoprocentní, takže se jí hrálo trochu lépe, než kdyby se mnou hrála o těch předchozích dnech.“
Loni jste v Praze prohrála v semifinále s Marií Bouzkovou, letos jste byla kousek od titulu…
„Chtěla jsem tady dost vyhrát. Takže teď převládá zklamání.“
Po čtvrtfinále jste prohlásila, že spokojená budete, až turnaj vyhrajete. Promítá se vaše ctižádostivost i do vytyčených cílů v kariéře?
„Každý přijíždí na turnaj s tím, že chce uhrát co nejlepší výsledek. Příprava na turnaj je vždy jiná a musím mít úctu k soupeřům a k turnaji. Nemůžu si hnedka připadat, že jsem už jasná vítězka. To je někdy těžké seskupit a dát dohromady.“
Přesto oproti loňskému roku zažíváte i žebříčkový progres.
„Doufám, že to směřuje pořád nahoru. Někdy to jsou kličky – nahoru a dolů – ale to je součástí tenisu. I na tyhle prohry si musím zvykat a příště to odehrát líp. Bylo to finále před domácím publikem a cítila jsem, že oproti Adelaide (finálová prohra s Arynou Sabalenkovou) mám větší šanci. Nějak se to ale vše nakupilo, nějak jsem tu celou situaci asi nepochopila. (usmívá se) Příště se na to musím soustředit víc.“
Ve světovém žebříčku poskočíte na 52. místo – blízko vašeho maxima. Máte konkrétní ambice do konce sezony?
„Snažit se žebříček upevnit a neskákat tak moc nahoru a dolů. Nechci se zas dostat někam na 70. příčku a aspoň být pořád kolem padesátky. Ale to není hlavní cíl, teď se na žebříček úplně nesoustředím. Hlavně ať vylepším svůj tenis, potom výsledky přijdou samy.“
Byla jste přihlášená na velký turnaj WTA 1000 v Montrealu, který v pondělí odstartoval. Máte šanci stihnout přesun do Kanady?
„Už v neděli jsme to odpískali s tím, že to nemá cenu. Chtěla bych jet na takový velký turnaj připravená, ne tam přijet a jít hrát rovnou z letadla. Pojedu tedy pak kvalifikaci v Cincinnati.“
Který z trenérů s vámi odlétá na americkou šňůru?
„Pan Kotyza.“
Jak vlastně funguje tým, ve kterém máte hned dva špičkové experty?
„Oni se vždycky střídají na turnaje, záleží, jak se domluvíme. Jsou to dva úplně rozdílní trenéři, kteří se zabývají úplně jinými věcmi. Mám od každého něco, za což jsem ráda. Mám skvělý tým a jsem ráda, že tady se mnou mohli být poslední tři dny oba dva.“
Na čem budete v nejbližší době pracovat?
„Po zkušenostech z tohoto turnaje můžu říct, že mi skoro vůbec nepomáhal servis. Musím se vrátit k tomu, co jsem hrála ve čtvrtfinále a v semifinále, abych se zase trochu srovnala, protože teď to bylo dost rozházené.“
Dodává vám optimismus, že vás nyní dál čekají turnaje na betonu a trávu máte za sebou?
„Po trávě se mi úplně nestýská. Díky bohu, že většinu roku jsou turnaje na betonových kurtech, uvidíme, jak to do konce roku využiju.“
Související články
