Velké plány Lehečky a Menšíka: titul i posun. Djokovič? Normální chlap

Jaký zážitek z uplynulé sezony vám utkvěl v hlavě nejvíc?
Menšík: „Pro mě byla uplynulá sezona přechodová. Sbíral jsem zkušenosti na futuresové i challengerové úrovni. Za svůj největší úspěch považuju určitě US Open. Byl to můj první grandslam, na který jsem se kvalifikoval. I když to pro mě byla premiéra, dokázal jsem tam urvat super výsledek, dostal jsem se do třetího kola a zahrál si proti úspěšným světovým hráčům. Určitě je to velká motivace pracovat dál. Dalším z největších zážitků byla účast na mém prvním Davis Cupu. Týmová soutěž je vždycky něco jiného a atmosféra tam byla vážně super.“
Lehečka: „Pro mě bylo největším úspěchem a zážitkem lednové Australian Open, kde jsem se dostal do čtvrtfinále. Navíc to byla má první plná sezona, ve které jsem odehrál všechny nejlepší turnaje na ATP Tour. Nechyběl jsem ani na jednom Masters, takže to pro mě bylo poměrně náročné. Tréninkový a turnajový plán jsme kvůli tomu museli dělat jiným způsobem, než jsme byli do té doby zvyklí. Za velký úspěch také považuju čtvrté kolo Wimbledonu. A samozřejmě nesmím stejně jako Kuba zapomenout na Davis Cup. To byly takové tři nejkrásnější momenty.“

A na co z uplynulé sezony naopak vzpomínáte neradi?
Lehečka: „U mě, stejně jako u jiných hráčů, přišla ke konci roku série porážek, která se mi rozhodně moc nelíbila. To byl nejslabší moment celé sezony, která byla mimo říjen a listopad skvělá. Nicméně já tyhle ne úplně pozitivní věci raději rychle mažu z hlavy.“
Menšík: „V tomhle to máme úplně stejně. Neúspěch se rychle snažím hodit za hlavu, takže se mi teď žádná situace ani nevybavuje. Sezona je strašně dlouhá, je tam vždycky spousta vydařených i nevydařených věcí. Dohromady to ale dává neuvěřitelný zážitek.“

Jakube, vy jste loni absolvoval první grandslam, jaké to pro vás bylo?
Menšík: „Grandslamy jsem zatím znal pouze z pozice juniora. Před rokem jsem absolvoval všechny, takže jsem si nějakým způsobem vyzkoušel, jak to chodí. Každopádně seniorský grandslam je trošku něco jiného. V pavouku jsem byl s nejlepšími hráči na světě, z čehož jsem byl ze začátku docela nervózní. Hned první zápas v kvalifikaci jsem měl namále. První set s Italem Fogninim jsem prohrál 1:6. Pamatuju si, jak jsem šel na záchod a říkal sám sobě do zrcadla: Hlavně neudělej ostudu a nějak to dohraj. Nakonec jsem se mi z toho podařilo vytěžit úplné maximum a zápas otočit (1:6, 6:1, 6:1). Celý turnaj pro mě byl velkým zážitkem. Zahrál jsem si best of five a taky proti hráči z první desítky. To jsou všechno skvělé zkušenosti, které jsou obzvlášť v mém věku velmi cenné.“

Co vás v New Yorku překvapilo nejvíc?