Kopřiva pronikl mezi vyvolené. Chci něco dokázat i výš, říká po úspěchu. Menša mě posouvá
Z tenisové džungle do top 100 žebříčku ATP. Vít Kopřiva to dokázal v sedmadvaceti letech. Po zisku titulu v Neapoli a dvou vyhraných zápasech v Marrakéši pronikl mezi vyvolené, kteří mají právo startovat i v hlavní soutěži grandslamových turnajů. „Jsem z toho strašně moc nadšený, že konečně vidím u svého jména dvě čísla. Probojovat se do stovky je úspěch a sen asi každého tenisty. Je s tím spojený i tlak, ale teď si to užívám,“ popisuje aktuálně 95. hráč světa.
V neděli uspořádal s rodinou menší oslavu, dál vyhlíží tvrdý trénink a poté starty na elitních turnajích. „Chtěl jsem si to trochu užít, ale teď jdeme zas do tréninkového procesu. Chci se ve stovce udržet co nejdéle,“ prohlašuje hráč, kterému v kariéře pomáhají parťáci z Prostějova Dalibor Svrčina, ale i supertalent Jakub Menšík.
Co znamená posun do top 100 pro hráče, který musel většinu bodů vybojovat na challengerech? Jak velká to je dřina?
„Teď jsem si v hlavě promítal celou kariéru a na challengerech je už tenisový život daleko jednodušší, než na turnajích futures, které jsem před tím jezdil minimálně pět let. Tam je to tenisová džungle a je daleko horší se tím prokousat. Ani na challengerech to jednoduché není, ale když jsem získal solidní ranking, mohl jsem už hrát i nějaké ATP turnaje a grandslamy, kde jsem měl možnost probojovat se v kvalifikaci. Pak se hráč dostane k hezčím bodům.“
V podobné situaci byl před několika lety i váš současný trenér Jaroslav Pospíšil, který nakonec hranici stovky prolomit nedokázal… Řešili jste tohle téma?
„Už jsme spolu dlouho, k tomuto tématu jsme se častokrát dostali. Říkal, že měl nějaké zápasy, kdy to nevyšlo a začalo se to trochu hroutit. Nevyšlo mu to fakt jen o kousek a pak už bohužel žebříčkem padal. Ale cítil jsem z něj, že si moc přeje, aby se to teď povedlo mně – nebo nám dohromady. Hned po zápase jsme si volali a byl moc rád, prožíváme to společně.“
Základ úspěchu se zrodil v Neapoli, kde jste vybojoval 6. challengerový titul kariéry. Jsou to už skoro dva týdny, jaké budete mít vzpomínky na tento triumf?
„Byl to jeden z nejcennějších titulů, druhá sto pětadvacítka. Každý turnaj má svůj příběh, musí se všechno sejít. Pomohlo mi, že jsem měl semifinále (s Italem Pellegrinem) trochu lehčí. Musím poděkovat Daliborovi Svrčinovi, že Darderiho trochu více vyřídil.“
Váš parťák z Prostějova nakonec těsně prohrál, ale vy jste domácího Luciana Darderiho přehrál ve finále, které se kvůli počasí hrálo o jen pár hodin po semifinálových bojích…
„Hráli spolu 7:5 ve třetím. Když jsem pak s Darderim hrál finále, cítil jsem z něj, že už v rozhodujícím setu tahá za kratší konec (Kopřiva vyhrál 3:6, 6:3, 7:6). Titul si budu pamatovat, protože to byla jeden z posledních dílů skládačky, abych se poprvé dostal do stovky.“
Pak se vám povedl přesun do Marrakéše na turnaj ATP 250. Dřív se vám po zisku titulu moc nedařilo, snažil jste se na to teď zaměřit?
„Přesun je vždycky strašně náročný. Člověk nevyhrává turnaj každý týden, takže vždycky přijde třeba i hodně zpráv… Mám toho pak plnou hlavu a než se dám do kupy a zregeneruju na další turnaj, je to náročné. Ale teď jsem měl štěstí, že Marrakéš je jiný kontinent a měl jsem možnost dostat středeční start. Poprvé po titulu jsem měl den déle na regeneraci, a tím pádem jsem se do toho měl možnost fyzicky dostat.“
Porazil jste Chorvata Bornu Goja. Souboj 2. kola s Lorenzem Sonegem se pak asi zařadil mezi ty nezapomenutelné. Co si z toho utkání (6:2, 5:7, 6:4) vezmete do další kariéry?
„Samozřejmě je ten zápas nezapomenutelný. (usmívá se) Ale šel jsem do toho uvolněný a chtěl jsem porazit takhle dobrého hráče. Do stavu 6:2, 5:1 jsem hrál neskutečně a všechno, na co jsem sáhl, mi tam spadlo. Pak přišel jeden jeho dobrý game na servisu a můj horší a bylo z toho 5:3…“
Obraz hry se obrátil a po šesti neproměněných mečbolech se šlo do třetí sady, ve které jste navíc v úvodu ztrácel…
„Měl jsem to tam jednou risknout a urvat to. Naštěstí to pak dopadlo dobře, ale samozřejmě mi pak chyběly síly ve čtvrtfinále (prohra s pozdějším šampionem Darderim 5:7, 2:6).“
Ital Sonego po vašem proměněném mečbolu zuřil – reklamoval dvojdopad míčku. Vy jste si byl jistý, že jste zahrál podle pravidel?
„Byla to sporná situace, nebyl jsem si úplně jistý. Vzhledem k průběhu zápasu jsem si říkal, že je dobře, že to rozhodčí nezahlásil. (usmívá se) Možná jsem to trefil rámem a míček šel ještě na moji stranu a pak až přes síť, sám ale vůbec nevím... Můj pocit z toho, jak jsem balon odehrál, nebyl nic moc, ale hra pokračovala, on to zkazil a já jsem vůbec nevěděl, jak mám reagovat. (směje se) Po tom prohraném druhém setu jsem měl radost, že už to mám za sebou.“
Jak se teď mění vaše plány, jaké možnosti vám top 100 otevírá? Máte už jistou hlavní soutěž Roland Garros?
„Tento týden je poslední, kdy se počítají body na hlavní soutěž French Open, ale musela by to být velká shoda náhod, aby mi to nevyšlo. Takže doufám, že to klapne... Tím, že jsem měl docela náročný program, jsem se odhlásil z challengeru v Monze. Připravím se na další turnaje – tisícovka v Madridu, pak challenger a následně kvalifikace tisícovky v Římě.“
Těšíte se na novou roli? Věříte, že byste mohl na velkých turnajích zaskočit i víc hráčů z top 50?
„Musím si na level těchto borců zvyknout. Budu se samozřejmě snažit ATP turnaje hrát, protože jsem se o něco málo posunul a žebříček by mi měl teoreticky zajistit na některých podnicích hlavní soutěž – ale samozřejmě zdaleka ne na všech. Musím mít ale za sebou i nějaké zápasy, takže to budu dál prokládat challengery. Nemůžu se plně soustředit na ATP turnaje, protože na tisícovky nebo pětistovky se do hlavní soutěže stále nedostanu. A teď je otázka, jestli chci hrát kvalifikaci, nebo zvolím cestu challengeru.“
Jak těžké bude udržet se ve stovce?
„Je to pro mě zas nová motivace dokázat něco i na vyšších turnajích. Teď si můžu odškrtnout cíl, co jsem měl, a nastavit se na něco nového. Chci se udržet a posouvat se. Hrát ty největší turnaje mě strašně moc láká, ale bez tvrdé dřiny to nepůjde. Budu se snažit stále zlepšovat.“
Změnil jste v poslední době něco v přípravě?
„Udělali jsme lehké úpravy v úderech, ale nic velkého. Snažil jsem se víc adaptovat na tvrdý povrch, kde se potřebuju zlepšovat. S tím je spojená potřeba zlepšit se na servise, což je moje taková alfa a omega…“
Čechům se teď neskutečně daří. Ve stejný den jako vy Neapol, vyhrál Jakub Menšík tisícovku v Miami. Daří se i Svrčinovi na challengerech. Když se v Prostějově sejdete, je to hodně silná tréninková základna…
„Je to neuvěřitelné. Převážně ti tři kluci Menša, Machy a Lehy (Jakub Menšík, Tomáš Macháč, Jiří Lehečka) předvádějí neskutečné výkony s top hráči. Dokázali, co od nich v tak mladém věku lidé možná ani nečekali. Je pro mě čest, že s nimi mohu někdy trénovat v předsezonním bloku. S Menšou jsme odehráli dost tréninků, s Lehym dřív taky hodně. Ale s ním už se potkávám míň, protože program je našlapaný… Herně i motivačně mě to však posunulo nahoru. A Dalík Svrčina má letos taky neuvěřitelné výkony, už má dva vyhrané challengery.“
S ním jste v kontaktu o něco víc?
„V neděli jsem mu psal a shodli jsme se, že nás to navzájem táhne nahoru, což je super. Před antukovou sezonou jsme spolu dva týdny trénovali, už toho máme třeba úplně plné kecky, že hrajeme stále spolu, ale evidentně nám to pomáhá, když jsme oba vyhráli challenger a pořád se posunujeme. Z tohoto pohledu je tréninková skupina tady v Prostějově super. Když se sejdeme všichni, pak je to úplně nejlepší.“ (usmívá se)
