Pála: Byl jsem vztekloun. Mluvil o zápasech s Federerem i Lendlově výcviku vlčáků
Letos mu bude padesát. Právě začíná osmnáctou sezonu na lavičce ženské tenisové reprezentace. Petr Pála, se šesti tituly nejúspěšnější kapitán dějin Billie Jean King Cupu, povede tento týden oslabený tým tenistek v Porubě do tuhého boje, na jehož konci má být listopadová účast ve Final 8 v čínském Šen-čenu. V podcastu Centrkurt zavzpomínal muž z tenisové rodiny na vlastní kariéru úspěšného deblisty i na to, jak ho Ivan Lendl používal coby návnadu na svého vlčáka.
Je synem slavného otce, vlastní tenisovou kariéru si prošlapal hlavně v deblu. Dotáhl to v ní až na 10. místo žebříčku, zahrál si finále Roland Garros i Turnaje mistrů. Ještě před tím, než se v pouhých dvaatřiceti stal kapitánem ženské reprezentace, patřil Petr Pála k deblovým esům.
Pozapomenutým faktem už možná je, že jste si v kariéře zahrál i proti Rogeru Federerovi. Vzpomínáte?
„Dokonce dvakrát. Jednou to bylo ve finále v Rotterdamu 2001. Hrál jsem tenkrát se švagrem Pavlem Víznerem a mám na to super vzpomínky, protože jsme tam porazili Jirku Nováka s Davidem Riklem, což pro nás bylo velký. A v semifinále jsme vyřadili Marata Safina s Nicolasem Kiefrem. Říkám to kvůli tomu, že ani tohle nebyli žádní slabí hráči. Jenže pak jsme dostali lekci z tenisu.“ (smích)
Jonas Björkman s Federerem vás skolili 6:3, 6:0…
„Fakt? Já říkám 6:2, 6:0. Takže díky, to zní líp. (smích) Vůbec jsme v tom zápase nevěděli kudy kam. O rok později jsme s Federerem hráli v Rotterdamu zase. Na ATP se zrovna měnila pravidla, zaváděli supertiebreak a myslím, že i no-ad systém. Nastoupil s Maxem Mirným a díky změnám byl zápas vyrovnanější, prohráli jsme až právě v supertiebreaku.“
Ve vaší éře figuroval v elitní stovce i dvouciferný počet českých deblistů, ve Wimbledonu jste bydleli společně v jednom domě, hráli jste karty a dobře se bavili. Zavzpomínejte na tu dobu.
„To už je trochu nostalgie. Zvlášť když se teď podívám na žebříček, v němž je jediný nahoře Adam (Pavlásek). Já když byl třeba patnáctý na světě, tak přede mnou bylo snad pět jiných hráčů z Česka, což je úžasný. Ve Wimbledonu jsme spávali v jednom baráku, bydleli tam s námi Jirka Novák i Radek Štěpánek. Říkali jsme třeba Jirkovi, který byl i vynikající singlista, jestli nechce spát někde jinde sám. Odpovídal, že ne, že se mu to takhle hrozně líbí. A stejný to měl, když byl v semifinále v Austrálii. Bydlel s námi na apartmánu, kde nás spalo snad sedm. Sice tam byly tři pokoje a tři koupelny, ale přeci jen jde někdo třeba brzy ráno trénovat, což byl většinou Franta Čermák. Zapnul mikrovlnku, která pípala, jako když couvá náklaďák. Pro tyhle výborný singlisty jako Jirka to bylo v roce něco jiného a my ostatní jsme díky společnému bydlení ušetřili. Vyplatilo se to zvlášť ve Wimbledonu, kde máte povinnost si barák půjčit na celé dva týdny.“
Zažili jste hodně legrace?
„Rozhodně. Pravidelně jsme grilovali na těch malých anglických zahrádkách. Když jsme se všichni v Londýně potkali, první den se udělala obrovská grilovačka. Někdo vydržel dýl, někdo míň. Většinou nejdýl vydrželi trenéři. Koukali jsme u toho obyčejně na mistrovství Evropy nebo světa ve fotbale. A někdy jsme si i sami vyrazili zakopat do parku.“
Petr Pálavěk: 49 let (2. 10. 1975 v Praze) výška: 193 cm nejvýš na žebříčku singl/debl: 286./10. deblové tituly z ATP: 7 další deblové úspěchy: finalista Roland Garros a Turnaje mistrů (obojí 2001) prize money: 1,1 mil. USD kapitánem BJK Cupu: od roku 2008, bilance zápasů 32 vítězství a 9 porážek šampionem BJK Cupu: 2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018 |
O vás se dá říct, že jste se do světa velkého tenisu vlastně narodil. Váš táta František patřil k výborným hráčům, poté pracoval jako státní trenér i daviscupový kapitán, na skok vedl i fedcupový tým. Jaká je vaše nejranější vzpomínka na tenis?
„Nevím, jestli nejranější, ale vybavuju si Davis Cup v Hradci Králové proti Sovětům, kdy hrál ještě Ivan Lendl. Byl to tuším rok 1984, kapitána dělal pan Kodeš a táta trenéra. A my s malým Honzíkem Kodešem jsme sbírali míčky.
