Petr Korda: Nepřítel českého tenisu? Hloupost
Někdo mu říká guru, další mu přisuzují schopnost, díky níž umí zfanatizovat svého hráče. Petr Korda, poslední mužský grandslamový vítěz z Česka, je tajemný kuchař. O svých tréninkových metodách nechce mluvit, koho však vezme pod křídla, ten prorazí.
Ve sportu vynikají všechny tři jeho děti i to čtvrté adoptované – Radek Štěpánek.
Vytáhlý Korda s ním byl letos na dvou turnajích. A jeho přítomnost je téměř magická.
V Memphisu z toho bylo finále, aktuálně si česká tenisová jednička poprvé v životě zahraje osmifinále US Open.
Už léta vedete Radka Štěpánka, možná se ale málo ví, že nejdřív ze všeho jste spolu měli při jednom ligovém utkání v Česku velký konflikt. Je to pravda?
„Hráli jsme proti sobě a tenkrát mě tak rozčílil, že jsem řekl, že tenhle člověk nikdy nesmí přejít přes moji silnici. Začátek byl špatný, ale Radek našel odvahu a přišel za mnou s prosbou o pomoc.“
Čím vás tenkrát tak naštval?
„Tleskal při dvojchybě. Ale to je dávno zapomenutý. Když za mnou poprvé přišel, dal jsem mu radu, která mu pomohla udělat stabilitu, jak tenisovou, tak finanční. Rok nato za mnou přišel s novou ideou a tak začala naše spolupráce.“
Jaká byla ta první rada?
„Věci ze své kuchyně vážně nechci vynášet. Ale aspoň naznačím. Cítil jsem, že může být za půl roku ve stovce, i když byl tenkrát sedmistý šedesátý. Jeho reakce byla, že jsem se zbláznil. Odpověděl jsem mu: já už tam byl, vím, co to obnáší. Teď záleží na tobě.“
Štěpánek byl v té době už v relativně pokročilém tenisovém věku a patřil spíš mezi deblisty. Vy jste v něm viděl talent?
„Spíš jsem to bral jako výzvu pro sebe. Jakoby na truc jsem chtěl dokázat, že můžu být i dobrým trenérem. Mám své vize, své přesvědčení a dokázal jsem Radka dotlačit do míst, kde začíná být uznávaným tenistou. Asi hodně lidí nad tím stále kroutí hlavou, ale myslím si, že Radek má ještě na víc a kdyby mě neposlouchal jenom na čtyřicet procent, je o hodně dál, než je teď. Záleží na Radkovi, co tenisu chce obětovat.“
O vás se říká, že jste byl tenisový talent od pánaboha se zlatou rukou…
(skáče do řeči) „To jsou jen řeči. Hrozně rád jsem se bavil s lékaři a zjišťoval, jak mají fungovat svaly, tělo. To mě zajímalo. Plus nikdo už neví, kolik jsem toho natrénoval. Byl jsem k sobě hodně tvrdý. Když jsem vzal Radka poprvé na kondiční přípravu a měl vyběhnout sjezdovku, tak se mi tam zeblil. I já jsem u téhle dřiny nadával. Ale pořád mám svoje vize a z nich nechci slevovat.“
Baví vás vůbec být trenérem?
„Baví, i když poslední dva roky spokojený nejsem. Není to tak, jak bych si to představoval. Chci z Radka vymáčknout co nejvíc a to se teď nedaří. Dva měsíce hraje výborně a pak najednou čtyři pět dalších měsíců má dovolenou. To mě deprimuje. S tímhle nemůžu být spokojený. Být se Štěpánkem patnáctý na světě mě nenaplňuje. Musím být ten zlý, musím ho bodat šídlem pod žebra, aby nebyl spokojený. Tenis je tvrdá práce a velice rychle se uspokojíte.“
Máte v nátuře být tím zlým policajtem?
„Jinak to prostě nejde. Musím ho tlačit. Protože já i Marek (Všetíček – kondiční trenér) chceme uspět jako trenéři. Letos, než odjel do Austrálie, jsme z něj dřeli kůži a hned to bylo vidět. Hrál fantastický tenis, jenže pak přišlo malé sebeuspokojení, potom zranění. A to mě štve. Já se neuspokojím tam, kde se uspokojí normální člověk.“
Kdy tedy budete spokojený? Až ho znovu uvidíte v top ten žebříčku?
„Spokojený budu až v den, kdy mi řekne, že končí s tenisem. Takhle jsem vždycky přistupoval i ke svému tenisu. I když se dostanete na vrchol, stále musíte vidět, že to jde i výš. Pořád musíte stavět kariéru. Já prostě vím, co má dělat, jak má ve třiceti trénovat, jak šetřit energii. Nechci ze sebe dělat chytráka, ale já se to naučil na sobě, já si tím prošel.“
„Má výborně našlápnuto k tomu, aby byl dobrý tenista. Tenis ho strašně baví. Původně jsem vůbec nechtěl, aby ho hrál. Ale získal si mě svým nadšením. Pořád mi říká: jdeme udělat tohle a tamto. Do tenisu ho vůbec nenutím, naopak, on strašně honí nás. Má dobrý cit pro balon a bude mít určitě dobré vedení. Regina (manželka, bývalá tenistka) tenisu sakramentsky rozumí a i já mu budu určitě mít co dát.“
Zatím je rodinnou hvězdou šestnáctiletá Jessica, jež už se prosadila i na golfovém US Open. Přejde k profesionálkám?
„To se musíte zeptat jí. Hodně lidí už mě kvůli tomu nahání. Ano, má k tomu všechny předpoklady, ale co bude chtít dělat, to je v jejích rukách. Nechci být jejím trenérem ani caddíkem. My s Reginou chceme být rodiče. Chceme chodit za nataženými provazy a fandit jí.“
Co je vlastně kouzlo rodiny Kordů? Jessica má našlápnuto k velké kariéře, i jedenáctiletá Nelly v golfu vyniká, o Sebastianovi mluvíte jako o nadějném tenistovi. Vlastně všechny vaše děti jsou abnormálně talentované. Jak to?
„Máme s Reginou určitou filozofii. Naše děti nejsou vedené jedním směrem. Všechny umí bruslit, lyžovat, všechny umějí hrát fotbal, tenis. Ano, máme na to čas a věnujeme se jim. Snažíme se jim otevřít všechny brány ke sportu. A je pravda, že máme své vize. Když je řeknu, tak už vidím, jak si lidi v Čechách klepou na hlavu a říkají: ten se asi zbláznil, je arogantní. Jenže podívejte se na výsledky, co se nám podařilo s Jessicou a s Radkem. Asi něco prostě děláme správně.“
Myslíte, že vám lidi v Česku nerozumí?
„Především mě vůbec neznají. V soukromí nejsem tím člověkem, který běhal po kurtu. Když jsem vyhrál Australian Open, chtěli mě fotit doma. Odmítl jsem. Nejsem Gott nebo Vondráčková, neprodávám desky. Komfortně se cítím u sportu. Ale chci se starat hlavně sám o sebe a o rodinu. Jenže když se mě zeptají, jak je na tom český tenis, tak to řeknu…“
A není to moc lichotivé hodnocení.
„Podívejte se, já jsem fanda českého tenisu. Ráno vstanu, podívám se na internet a vidím, že se mladá Hlaváčková, protože Honzu Hlaváčka znám už spoustu let, přibližuje ke stovce a hraje debly. Nebo vidím, jak jde nahoru Hradecká. Rád se dívám. Dívám se, co se děje na Pardubický juniorce, loni jsem tam byl. Fandím našemu tenisu.“
Ale v Česku jste spíš braný tak trochu jako jeho nepřítel. Říká se, že nechcete, aby hrál Radek Štěpánek Davis Cup.
„Vím o tom, ale to je úplný nesmysl. A ten, kdo celou tuhle kampaň před lety rozvířil, když Suk vystupoval proti Radkovi, byl Tomáš Petera. On je ten, který všechno způsobil. Ale dneska všichni vidí, co pro Štěpánka Davis Cup znamená. A celý náš tým dneska děláme všechno pro to, aby byl Radek nejen dobře připravený na sezonu, ale taky na Davis Cup. Taky hned jak na US Open skončíme, jedeme na antuku a budeme se připravovat na Chorvatsko.“
Takže popíráte, že byste kdy Štěpánkovi radil, aby se šetřil a Davis Cup nehrál?
„Kdo tomu věří, je totální blázen. Vždyť já Davis Cup hrál a chcípal jsem na kurtu. Davis Cup, to je bombastická soutěž, která mě strašně bavila. Ty lidi jsou vážně… (rozčíleně) Víte co, těm, co na mě házejí hnůj a pomlouvají mě, se směju. A věřím, že kluci mají dneska největší možnost od roku 1980, aby byli ve finále. Náš tenis dneska není na takové úrovni a finále Davis Cupu by pro něj byla obrovská vzpruha. Vždyť to vůbec nedává smysl, abych byl proti Davis Cupu. To samé vztah Korda – Kaderka, o kterém se pořád diskutuje. Ten je udělaný úplně z jiné strany.“
Vy jste ale svazového prezidenta Iva Kaderku začátkem roku hodně nadzvedl, když jste kritizoval současný český tenis.
„Dobře, řekl jsem svůj názor, protože vidím, že tam máme díru. Přeci není nic špatného na to poukázat. A stejně tak snad mám právo říct, že opravdu nikde nevidím české juniory. Oni tam fakt nejsou. A není divu, chybí nám trenéři. V roce 89 se otevřely hranice a kdo uměl držet raketu a trochu rozuměl tenisu, odešel. A tuhle díru se nepodařilo zacelit. “
