Navrátilová o rakovině: Bylo to moje 11. září

"Měli pro mě dobrou zprávu a špatnou zprávu," vzpomínala třiapadesátiletá tenistka s americkým i českým pasem.

"Ta špatná byla, že to je rakovina, ta dobrá, že je to DCIS (duktální karcinom in situ), který je neinvazivní formou rakoviny prsu. Takže se dá dobře léčit a je tu velmi velká naděje, že už se nevrátí," svěřila se Navrátilová, která jen tři dny před operativním odstranění postižené tkáně hrála exhibici pro Haiti.

Tohle je první moment, kdy o své nemoci mluvíte veřejně. Jaké máte pocity? Přeci jen to není úplně běžné, otevřeně hovořit o tak intimní věci.
Dozvěděla jsem se to 23. února. Jsem si jistá, že pokud by něco takového potkalo vás, tak si to datum taky zapamatujete. Bylo to moje osobní 11. září. Byla jsem z toho naprosto v šoku, protože jsem byla přesvědčená, že všechno bude v pořádku. A pak jsem to zjistila. Byla jsem úplně zničená, bylo mi fyzicky zle, nemohla jsem myslet, hýbat se, byla jsem nepoužitelná. Hrozně mi pomohlo, že mám kolem sebe spoustu skvělých přátel. Moje nejlepší kamarádka je i mojí gynekoložkou, která mi tu zprávu oznámila. A ta mi hned mohla udělat plán, jak se toho zbavit.

Proč jste se o tom rozhodla promluvit?
Nejdřív jsem to držela v tajnosti, nebylo proč o tom mluvit. Říkala jsem si: vždyť jsem sportovní instruktorka, celý život jsem byla zdravá a já že mám mít rakovinu? To si ze mě děláte srandu. Ale od mé poslední kontroly na mamografu uplynuly v té době už čtyři roky, takže to vlastně byla lež.

A před tím jste chodila pravidelně?
Ano, snažila jsem se chodit každý rok, jenže pak nebyl čas, stěhovala jsem se, měnila doktory a nešla jsem tam. Ani jsem si neuvědomila, že to byly čtyři roky. A důvod, proč jsem o tom začala mluvit je ten, že chci pobídnout všechny ženy, aby pravidelně absolvovaly tyhle prohlídky. Já mám hrozné štěstí, že můj nádor začal růst až někdy minulý rok. Kdyby to bylo před třemi roky, byla bych teď ve velkých problémech. Rakovina by se mohla rozšířit, já bych musela na chemoterapii. Takhle to zasáhlo jen jedno prso a já se můžu úplně uzdravit.

Takže jste už byla na operaci?
Nejdříve jsem prodělala biopsii, která byla pozitivní. Před třemi týdny pak přišla na řadu lumpektomie (vynětí nádoru t i s bezpečným lemem zdravé tkáně). V pátek jsem hrála exhibici pro Haiti a v pondělí už jsem šla na operaci. Mezitím jsem ještě stihla pár hokejových zápasů (směje se)

Pro vaši psychiku tedy bylo důležité se dostat zpátky do rutinního života?
Musela jsem jít dál. Když jsem to zjistila a chodila po doktorech, tak jsem sice večer šla na hokejový trénink, ale málem jsem nemohla bruslit, jak to pro mě bylo emočně náročné. To si ani neumí člověk představit, jak se to podepíše na jeho fyzickém stavu.

Co říkáte na doporučení některých doktorů, kteří říkají, že s vyšetřením na mamografu mají ženy počkat až po padesátce?
Jakože rakovina ví, že vám ještě není padesát a počká? Nevím, kde se tohle vzalo. Já nemůžu mluvit za doktory, ale za sebe říkám všem ženám nad čtyřicet - nečekejte, určitě si to můžete dovolit, těch pár dolarů někde splašíte, a nechte si vyšetřit. Snad bude mít co nejvíce žen tuhle šanci, protože čím dřív se na to přijde, tím větší je šance na uzdravení. Když musíte na operaci, už je pozdě.

Měla jste před tím nějaké zdravotní problémy?
Ne, já jsem byla úplně zdravá, cítila jsem se skvěle. Některé nádory jsou tak malé, že je nemůžete objevit jen dotekem. Ale na mamografu je všechno zvětšené a odhalí se každá maličkost.

Vy máte v tomhle směru i pohnutou rodinnou historii...
Ano, moje matka i sestra měly stejnou diagnózu. Ale tohle je něco jiného, já jsem měla štěstí a snad s tím rychle zatočím.

Jak bude probíhat vaše další léčba?
Čeká mě ještě šestitýdenní radiační kůra, ale pak bych měla být v pořádku. Je tu pak jen desetiprocentní šance, že se nemoc vrátí. Strávím těch šest týdnů v Paříži, kde bude zrovna French Open (Navrátilová pracuje jako komentátorka pro americkou televizi).