Sudová jak ji neznáte: Knihomol i paní učitelka
Úsměv k akrobatické lyžařce Nikole Sudové neodmyslitelně patří. Neztratila ho ani u tabule před třídou šesťáků. Ani když vlezla do klece hladových vombatů. Ani když se měsíc před olympiádou zranila a její účast na Hrách byla v ohrožení. Do Vancouveru přeci jen poletí. A s sebou si určitě vezme několik knih.
1. Jak bloumala na letišti
Po úspěchu na MS juniorů odjela trénovat do Kanady, kde se jí týden věnoval zkušený trenér. Pobyt jí zajistil její první velký sponzor. Po příletu měl na letišti na Nikolu čekat doprovod. A hádejte, jaké měli smluvené poznávací znamení! Přeci velký balík s lyžemi. Tak se nemohou minout. Jenže ouha. Nikole se někde zatoulaly lyže. Co teď? Mladá lyžařka se potulovala po letišti tak dlouho, až se ve vestibulu začala potkávat stále s tím samým člověkem. Nakonec se setkali i bez lyží.
2. Pozor, vombati
Znáte vombaty? Nikola Sudová velmi dobře. Až moc dobře. Vačnatci (něco mezi prasetem, hlodavcem a ropákem) žijící v Austrálii si ji totiž spletli se svačinou. Když Nikola trénuje v Austrálii, občas se sestrou Šárkou zajdou na návštěvu do jedné záchranné stanice, kde se dávají do kupy poraněná zvířata a vyléčená pak žijí v jakési malé zoo. Jako obvykle si je prohlíželi, jenže Nikola vlezla do výběhu vombatů v době krmení. Pavlovův reflex zafungoval okamžitě. Jakmile tam vlezla, vombati se seběhli a začali Nikole okusovat boty. Prý pak před nimi prchala jak z bazénu s piraňami.
Když loni skončila sezona, místo lyží vzala do jedné ruky křídu, do druhé ukazovátko a jala se žákům šesté třídy vysvětlovat, jak to vypadá třeba na savaně nebo na poušti. Nikola Sudová si vloni splnila zeměpisnou část své povinné pedagogické praxe. Zeměpis ještě s tělesnou výchovou studuje již osmým rokem na Technické univerzitě v Liberci. „Bylo to docela náročné, já nejsem zvyklá hodinu nahlas mluvit, takže hlasivky dostávají zabrat,“ vyprávěla. Ještě ji zbývá dodělat praxe z tělesné výchovy, což by mělo být pro hvězdu Her ve Vancouveru hračkou.
4. S Nikolou na běžky? Nikdy!
Alespoň jednou v roce na běžky! Tak v rodině Nikoly Sudové velí tradice. Však je z Jablonce nad Nisou. „Jenže výlet naší rodiny na běžkách skončí vždy tak, že někam vylezeme, abychom pak mohli někde v Krkonoších v bukových lesích jezdit freeridy,“ prozrazuje táta Nikoly Tomáš Suda. Čím prudší svah, tím více si Nikola lebedí. Se sestrou Šárkou to prý berou tak zodpovědně, že přítel Šárky, reprezentant v běhu na lyžích Aleš Razým, by s nimi nešel na běžky ani za nic. „Viděl totiž z jejich běžeckého výletu fotky,“ usmívá se hlava rodiny.
5. Překladiště
Vezměte si panelákový byt o velikosti jedna plus jedna a zkuste tam nacpat výbavu profesionální akrobatické lyžařky! Moc prostoru vám nezbude. A jelikož Nikola Sudová v jednom takovém bytě v Jablonci nad Nisou bydlí, využívá domek svých rodičů nedaleko. „U nás je to jak šíbovací nádraží. Vždy, když odjíždí do světa, musí se vyklidit garáž a udělat z ní takové překladiště. S trenérem to tam vždycky navozí, pak přijedou velkým autem a zase to do něj naloží. U nás má skladiště a doma si v klidu bydlí,“ stěžuje si naoko Suda.
6. Knihomol
Bez knihy ani ránu! Nikola Sudová je náruživou čtenářkou. A na dlouhých cestách má na čtení moře času. „Když letí někam na závody, koupí si tři velikánský knížky. Takže vedle všech těch krámů tahá ještě knihy,“ vypráví Tomáš Suda. To samé platí i pro její sestru. Ale je tam jeden rozdíl. Šárce, když se kniha nelíbí, odloží ji, kdežto Nikola přečte kde co až do konce. Od bestselleru Dana Browna Šifra mistra Leonarda po třeba Sedm let v Tibetu a Návrat do Tibetu. „Ty knížky mě hodně zaujaly, hlavně kulturou,“ prozradila Sudová. Ráda by se jednou podívala do Tibetu a jako svůj sen svého času uváděla potkat se s dalajlámou.
7. Nejdřív stojku a pak randi!
Nápadníci Sudovic holek to neměli jednoduché. Museli před domem skládat přijímací zkoušky z tělocviku. „To bylo ještě na základce někde na prvním stupni. Když někdo přišel, zazvonil a ptal se, zda půjde Nikolka ven, tak jsem říkal, že když neudělá stojku, tak že mu ji nezavolám. Až se naučíš stojku, tak si pro ni přijď,“ vzpomíná s úsměvem Tomáš Suda. A když jí bylo tak dvacet let, chodila s jedním sjezdařem. Ten možná dodnes vzpomíná, jak musel před rande odhazovat před domem napadaný sníh.
8. Sama na Kubě
Poslední dovolenou trávila Nikola Sudová na „ostrově svobody“. „Poslední roky jezdí vždy v dubnu někam za teplem. Naposledy byla sama na Kubě. Ale ona není ten typ, že by někde aktivně šmejdila mezi domorodci a něco zkoumala. Jede si tam odpočinout a vyhrát si tam ve vodě,“ vysvětluje Tomáš Suda. Ráda odpočívá na golfu či v bazénu. Rok předtím byla se sestrou Šárkou v Dominikánské republice.
9. Má ráda bláznivé nápady
Nikola jednou přiznala, že miluje bláznivé nápady. „Najednou mi v hlavě rupne a jsem schopná dělat věci, které normální lidi jinak nedělají. Třeba chumelilo jako o závod a já sedla na kolo a jela na výlet,“ vzpomíná. I když se sestrou Šárkou tráví moře času na závodech, doma v Jablonci to není o moc jiné. Třeba spolu hrají hru, jež by se mohla jmenovat Kdo se více zmaže bahnem, vyhrává! „Když jsou doma, vymýšlí spolu různé voloviny. Když třeba začne pršet, rozhodnou se, že se půjdou na kolo zmazat do bahna,“ prozrazuje Suda.
10. Nikola se mračí?
Cože, Nikola se mračí? Tak taková historka by se do poslední části seriálu Hvězdy, jak je neznáte, hodila náramně. Vidět totiž zamračenou Nikolu Sudovou je asi tak stejně pravděpodobné jako najít v horském potoce safír. Rozzářený úsměv k sympatické boulařce zkrátka patří stejně jako lyže. „Naštvat mě dokáže všechno. Jde ale o to, jak to ventiluju. Jsem člověk, který se na všem snaží najít něco dobrýho. Ráda se směju, ono to pak líp působní na okolí,“ říká Sudová. Úsměv se z její tváře neztratil ani tehdy, když si měsíc před olympiádou v levém koleni přetrhla přední zkřížený vaz a zranění ohrozilo její start ve Vancouveru.
