PŘÍMO Z HOCHFILZENU | V cíli se jí moc mluvit nechtělo, a tak jí Gabriela Soukalová přelepila v žertu pusu lepicí páskou. „Do smíchu mi rozhodně není. Ač mám radost, jak to Verča dotáhla do cíle na šestém místě, můj výkon byl velmi podprůměrný,“ říkala Lucie Charvátová. Její ostrý debut ve štafetě přinesl velkou nervozitu, jedno trestné kolo, ale také velmi rychlý běh.
Ten smutek je tedy kvůli tomu trestnému kolu?
„Ano, musím se za něj omluvit, protože to tam nemělo vůbec být.“
Na druhou stranu, stále jste díky rychlému běhu přivezla štafetu v relativním kontaktu...
„To bylo jediné, čím jsem tomu mohla pomoci. Dohnat to rychlým během, abych neztrácela víc, než bylo nezbytně nutné.“
Byly to tvrdé zkušenosti s ostrou premiérou?
„Tak jedno trestné kolo... Kdybych zodpovídala jen za sebe, tak mohu být naštvaná na sebe, ale celé štafetě se s trestným kolem závodí těžko.“
Panovala u vás i nervozita? Přeci jen jste přebírala jako první a startovala s číslem 1.
„To byla neskutečná zodpovědnost. To si nikdo nedovede představit, jak nervózní jsem byla. Vždyť startovat s jedničkou a přijíždět na stav číslo jedna, to je obrovská zodpovědnost.“
K čemu byste to přirovnala?
„To se nedá přirovnat. To je tak specifické hlavně v biatlonu. Jakýkoliv jiný závod se tomu také nedokáže vyrovnat. Biatlon, to je o psychice a hlavě, a když je člověk blízko nějakému úspěchu, může být ještě nervóznější.“
