Ochozy stadionů opět znělo skandování jeho jména. Nedávný vůdce červenobílých Martin Latka se vrátil do Edenu sice s kapitánskou páskou na levé ruce dresu Slovanu Liberec, ale fanoušci ho přivítali vřele. „Přijetí bylo krásné, chtěl bych jim poděkovat,“ netajil obrovitý stoper dojetí. „Ale prohráli jsme a pozitivní myšlenky nejsou,“ dodal posmutněle.
Bylo příjemné slyšet, jak vás mají pořád fanoušci Slavie rádi?
„Byly to samozřejmě příjemné pocity, ale byla to také zvláštní situace hrát tady v pozici hráče hostujícího týmu. Snažil jsem se od začátku soustředit na svůj výkon, abychom předvedli dobrý fotbal. To se nám moc nepodařilo, především v první půli jsme utkání herně nezvládli a mohli být rádi, že skončil bez branek. Chyběla nám mezihra, větší nabídka, lehce jsme ztráceli míče. Vlastně jsme se vůbec nedostali do hry. Bohužel jsme po přestávce i inkasovali.“
Poradil jste něco trenéru Trpišovskému, co by mohlo na Slavii platit?
„To si nechám pro sebe. Nějaké malé poznatky jsem měl. Věděli jsme, že největší nebezpečí hrozí od
Milana Škody
, což se potvrdilo. Dal nám gól a rozhodl o naší porážce.“
Nastřelil tyč, skóroval. Kde byla chyba, když jste se na něj tak připravovali?
„Jsou to individuální chyby, které nás srážejí už několikátý zápas. Máme při standardkách určené hráče, kdo koho hlídá. Já se při nich soustředím na balon.“
Kdo tedy zaváhal?
„To si rozebereme v kabině, čí to byla chyba.“ (stál u něj další exslávista Milan Nitrianský)
Stačili jste se se Škodou pozdravit?
„Samozřejmě. Je to můj velký kamarád, zažili jsme toho ve Slavii spoustu. Nejvíc času jsme trávili spolu, to se nezapomíná. Pozdravili jsme se. Veškeré naše – a nejen naše – střety byly fair play, jednou jsem dostal naloženo já, podruhé někdo jiný. Nebylo potřeba se rozčilovat.“
Souhlasíte, že on je vítězem tohoto utkání?
„Když dal gól a Slavii jím vyhrála, tak jednoznačně. O ničem jiném nemůže být ani řeč.“
Za nepříznivého stavu jste se stejně jako ve Slavii vysunul na hrot. Věřil jste, že by se vám podařilo vyrovnat?
„Nepřišel jediný pořádný centr, nakopávané míče byly dlouhé, nic jsme si z nich nevytvořili. Nebylo jak vyrovnat.“
Střihl jste si i velice spektakulární nůžky. Byl to vážný pokus, nebo už jen akt zoufalství?
„Ano… Nevím, kde se to ve mně vzalo. Byl jsem překvapený, že jsem po nich vůbec vstal.“
