Normálně nastoupil do přípravy, s ničím takovým nepočítal. Hráče pozdravil, všechno možné, jenže za pár dní už jejich trenér nebyl. Petr Rada (58) dostal od prezidenta Příbrami nabídku, která se odmítá snad úplně vždycky. Razantní snížení platu kvůli úsporným opatřením. „Bylo to o hodně. Mrzí mě to, ale nešlo nic jiného dělat,“ vysvětluje trenér, že skončit prostě musel. Na lavičce posledního týmu ePojisteni.cz ligy ho nahradí Kamil Tobiáš.
Maloval si, že záchrana nemusí být pro Příbram až tak utopická. Že těch šest bodů půjde ve zbývajících čtrnácti kolech možná dohnat. „Závěr podzimu mě povzbudil, nachystal jsem si přípravu. Měli jsme šest neděl, abychom byli dobře naladění na jaro,“ lituje Rada.
Jenže, a takhle to má asi každý člověk, na velké snížení platu se blbě kývá, že?
„Bylo to takhle. Jarda Starka (prezident Příbrami) si mě zavolal, že dělají úsporná opatření ohledně financí, že nemá peníze na to, aby mě platil. Takže mi nabízí snížení smlouvy. Na to jsem mu řekl: Jardo, já mám nějaký svoje jméno a nemůžu na to přistoupit. To bylo všechno, takhle jsem mu to řekl. Máme tam ještě nějaké vyrovnání, co se týče starších dluhů, a dohodli jsme se. Ani jsem nežádal o výpovědní lhůtu, skončil jsem prostě k 31. prosinci.“
Aha, ale na přípravu jste normálně nastoupil...
„Ano, trénoval jsem asi čtyři pět dní, měli jsme fyzické testy. Ani jsme se během těch pár dní o ničem podobném nebavili. Až pak mě Jarda požádal, jestli bych šel se smlouvou dolů. To jsem nemohl přijmout, tak jsme se rozešli. Rozloučil jsem se i s kabinou, hráčům jsem poděkoval a popřál jim, ať se jim daří a ať bojují dál. Řekl jsem jim, že je neopouštím, oni sami asi věděli, že klub přechází na úsporný režim. Já z boje nikdy neutíkal, ale bohužel to takhle dopadlo.“
Řekněte, o jak razantní snížení platu šlo?
„Bylo razantní. Snad vám ani nebudu říkat, kolik to přesně bylo, nebylo by to fér vůči Jardovi, ale asi si to dokážete představit.“
Fantazii mám, ale nedovedu...
„Je to hodně, hodně. Skoro o padesát procent. Já si nehraju na to, že jsem nějaký velký trenér, ale jméno člověk má, nemůže se úplně snížit. Chápu, že klub má ekonomické potíže nebo že s tím bojuje, ale tohle prostě nešlo.“
Bylo pro vás snadné to hned takhle vyřešit? Prostě, že snížení neberu, ahoj… Když tým půjde do těžkého boje o záchranu...
„No, nebylo, samozřejmě. Hlavně proto, že situace po podzimu nebyla až tak bezvýchodná. Měli jsme devět bodů, závěr s Duklou, v Brně a Boleslavi jsme už trošku hráli tak, jak jsem si představoval. Náš fotbal šel nahoru, povzbudilo mě to a navnadilo na přípravu. Věřil jsem, že i když v zimě nepřijdou hráči, a do toho ještě odešel Patrik Brandner, že během těch šesti neděl něco můžeme udělat. Přípravu jsem měl nachystanou, říkal jsem si, že šance na záchranu bude. Teď to bude mít na povel Kamil Tobiáš, to je dobrej kluk, dobrej trenér. Ví, jak se s tím vyrovnat, konzultovali jsme to spolu. Přeju mu všechno nejlepší, ať se mu to podaří.“
Co váš osobní názor? Jak to podle vás bude dál s Příbramí? Byl jste v klubu čtyři měsíce, poznal ho zevnitř...
„Jarda pro to dělá maximum, snaží se někoho sehnat, kdo mu pomůže. Je jasné, že to bude složité, navíc začátek jara je hodně těžký, ale byl bych špatnej, kdybych říkal, že kluci jsou bez šance. Ale víc k tomu říkat nechci.“
A vy? Volno, žádné angažmá?
„Kdyby něco bylo, tak nejsem unavený. Byl jsem v Příbrami čtyři měsíce a byl jsem na tu práci připravený, takže vyždímaný nejsem. Teď jsou všechny kluby v zimní přípravě, budou se chystat, nezbývá nic jiného než čekat. Taky je otázka, jestli vůbec někdo bude tu změnu chtít udělat. Ale chuť do práce mám pořád, to rozhodně.“
