Pomalu si zvyká na šrumec, který se kolem fotbalu v Itálii točí. V dresu Udine už má Antonín Barák za sebou i vydařenou premiéru v základní sestavě. Zároveň však český reprezentant nezapomíná, kdo mu k přestupu do Serie A pomohl. V rozhovoru pro Sport vysvětluje, že na pražskou Slavii, se kterou se loučil mistrovským titulem, i přes brzký odchod nezanevřel.
@Jak vzpomínáte na Slavii? Někteří jedinci z řad fanoušků vám váš odchod dávají docela sežrat.
„To jsem ani nezaregistroval, mrzí mě, jestli to tak je. Myslím, že se Slavií a jejími fanoušky jsem se loučil v dobrém, ty jsem skoro miloval, jakou podporu nám dokázali udělat. Celkově je v tomhle Slavia skvělá, že má lidi, kteří ji podporovali i v těch nejtěžších dobách, Bohemka to má třeba taky. Mrzelo by mě to… I při mém odchodu jsem si vždycky chtěl zachovat dobré vztahy, proti nikomu tam nic nemám.“
Napínavé derby mezi Slavií a Spartou sledujte ŽIVĚ na iSport.cz ZDE >>
Jenže, co vím, to se úplně nepovedlo.
„Začalo se hrozně řešit… (nedořekne) Bylo prostě jasné půl roku dopředu, že půjdu pryč, a někdo na to začne nějak nahlížet. Já jsem už na samém začátku, když jsme jednali s panem
Tvrdíkem
, vždycky říkal, že i když odcházím, půl roku budu pořád hrát za Slavii, a na tom se nic nezmění. A když už si všichni mysleli, že nechci bojovat za Slavii, tak to taky mimo jiné hraju kvůli sobě, jsem mladý a nechci si kazit jméno. Nemám žádný důvod nic vypouštět, na něco kašlat, byl bych sám proti sobě. Proto mě mrzelo, když jsem se zranil, že jsem od některých lidí slýchával, že za Slavii nechci hrát, a tím nemyslím vůbec fanoušky, ale lidi z klubu. Já chtěl být u toho na hřišti, když se šlo po titulu, ale zdravotní problémy jsem měl. Absolvoval jsem kvůli tomu tři vyšetření, dvakrát sono a jednou magnetickou rezonanci a ani na jednom mi bohužel doktoři nedokázali říct, co mi je, a tím se mi to pak ještě zhoršovalo (trhlina ve svalu). Přišel jsem kvůli tomu o sraz áčkové repre, na EURO jednadvacítek jsem hrál jen půl hodiny proti Němcům, i tak to ale byl nejhezčí zážitek. Přišel jsem pak o přípravu v Itálii…“
Nejste v kontaktu s někým z klubu, abyste si tohle vyříkali?
„Ne, žádný kontakt, ale to je normální. Je jenom škoda, že jsme si tímhle zbytečně zkazili zbytek celé sezony. Ale jsem v kontaktu s klukama z kabiny, protože mě hodně zajímá, jaká je situace v klubu, a když vím, jak se Slavia chovala v létě na přestupovém trhu.“
Dost jsme to ve Sportu řešili, že na jednu stranu zdravé posílení konkurence odstaví hráče s potenciálem a hlavně s dobrým postavením v týmu.
„No, tohle já vůbec nechápu. Nelíbí se mi, jak se v Česku zachází s odchovanci. Ve Slavii teď vlastně odchovanci nemají skoro žádnou šanci dostat se do áčka, to by musel být opravdu extra talent. Přitom by se mělo vychovávat co nejvíc svých hráčů a dávat jim v lize šanci, aby se ukázali, jednou posílili reprezentaci a vůbec pomohli našemu fotbalu. Pak se divíme, že nemáme tolik hráčů ve špičkových zahraničních klubech. Pustit někoho v pětadvaceti letech je celkem pozdě, ten hráč potřebuje jít ještě ve věku, kdy se může dál rozvíjet a zlepšovat. Chybí nám kredit, třeba tady v Itálii nás vlastně ani nikdo nezná, pořád slýchám, jak někteří lidi kolem mě říkají Czechoslovakia, to je hrozně smutné… Ale děláme si to sami. Jarda Zmrhal potvrzuje několik let ve Slavii svůj potenciál, a i kdyby byl v útlumu, měl by ho někdo podržet. Za tímhle si stojím.“
Celý rozhovor o angažmá v Udine i odchodu ze Slavie najdete ve středečním vydání deníku Sport. Elektronickou verzi si můžete přečíst ZDE >>>
