Necid plánuje návrat na únor: Chci si zahrát na Nou Campu, říká útočník
ROZHOVOR - Z osmnáctého patra pětihvězdičkového hotelu Princesa Sofia se už víc než tři měsíce dívá Tomáš Necid na Barcelonu. V katalánské metropoli rehabilituje od červnové operace předních křížových vazů, které si přetrhl v utkání ruské ligy. „Všechno jde, jak má. Vrátit bych se mohl v únoru,“ říká český útočník CSKA Moskva.
Všechno zlé je pro něco dobré. Tomáš Necid kvůli vážnému zranění nemůže hrát fotbal, během pauzy se učí španělsky a zdokonalil angličtinu. Barcelonu si zamiloval a rád chodívá na Nou Camp. „Je to zážitek,“ nezapírá. Své návštěvy bere i jako motivační faktor.
Vaše rehabilitace se po třech a půl měsících v Barceloně blíží ke konci, jak jste na tom?
„Musím ještě naposilovat sval, pak můžu začít běhat, což bude někdy v průběhu příštího týdne.“
Noha už tedy vypadá lépe, ale o kolik se vám snížil po zranění objem stehna?
„O hodně. Po operaci jsem tam neměl žádný sval.“
Lekl jste se toho?
„To ne. Doktoři mi říkali, že se to většinou stává a že je pak těžká práce to znovu naposilovat. Ale to je nejdůležitější, protože čtyřhlavý stehenní sval drží celé koleno.“
A v jaké fázi posilování jste?
„Řekl bych, že už jsem daleko, pomalu se blížím ke konci. A myslím, že ke správnému. Po operaci probíhalo všechno tak, jak mělo a jak jsme si doktoři i já představovali. Z toho mám radost, jenom ještě musím nohu zesílit a dávat si větší pozor.“
Proč jste vlastně po celou dobu v Barceloně?
„Zařídil mi to klub, existovalo více možností. Ve hře bylo Německo, Itálie, dokonce i Amerika připadala v úvahu, ale pak se řeklo, že to bude tady.“
Doktor Cugat je považovaný za mistra svého oboru, prý má na starosti špičkové fotbalisty.
„Potkal jsem jich u něj hodně. Jak z Barcelony, tak i dalších klubů. Přijel Essien z Chelsea nebo Inzaghi z AC Milán. Tento doktor patří k nejlepším v oboru. Jsem rád, že mě operoval on, protože jsem v dobrých rukách. Stejně tak jsou tady i výborní fyzioterapeuti.“
„Po snídani jedu do nemocnice na trénink, tam rehabilituju dvě tři hodinky. Zezačátku dělám led, pak jezdím na rotopedu. Poslední týden už posiluju na strojích legpress a dělám různé předkopávání a zakopávání. Pak jedu na hotel na oběd a na chvíli si odpočinu. Od minulého týdne chodím trénovat do hor.“
Co to znamená?
„Jezdím za Barcelonu k městu Terrassa, kde se narodil Xavi. Tam chodím nahoru dolů, aby si noha zvykla, protože tři měsíce jsem strávil jen v posilovně. Noha si zvyká na větší zátěž. Chodím do kopců, po kamenech a podobně.“
Kdo vám určuje trasy?
„Místní fyzioterapeut. Pracuje tady, ale bydlí v Terrasse, kde to dobře zná. Vyprávěl mi, že tam chodil s Eto‘em a jinými hráči. Říkal mi, že tam Eto‘o nadával, když musel do kopců.“
Vy nenadáváte?
„Nééé, ale on to myslel spíš ve srandě.“
Barcelonu a okolí jste za tu dobu asi poznal dobře?
„Dá se říct že jo. Už jsem tady místní, vždyť tu žiju tři a půl měsíce.“
Španělštinu jste pochytil?
„Rozumím, ale když mám mluvit, tak mi slovíčka dělají problém. Slovník mám, takže se domluvím.“
A jakým způsobem se učíte, z televize?
„Při kontaktu s lidmi, bavíme se anglicky, španělsky... Když jsem přijel, mluvil jsem anglicky docela málo, teď už si popovídám. Říkám si, že všechno zlé je k něčemu dobré. Španělština, katalánština, všechno dohromady, takový mix (směje se).“
Jak často jste se během rehabilitace dostal domů nebo do Moskvy?
„Do Moskvy ani jednou, v Česku jsem byl akorát začátkem října, když se hrálo se Španělskem. Zůstal jsem v Praze tři dny, pak jsem se vrátil. Ale manželka je tady se mnou.“
„Pro mě ne. Doktoři mi říkali, že nejdůležitější je, abych zůstal tady, nikam nelítal, věnoval se rehabilitaci a oni mě měli na očích. Že to pro mě bude lehčí. Jsem tady spokojený, nic mi tu nechybí. Barcelona je nádherné město, pořád teplo, prostě nádherně. Posledních čtrnáct dní se sice trochu ochladilo, teď je okolo třiadvaceti stupňů, bývalo třicet. Když se člověk probudí a svítí sluníčko, chce se mu víc cvičit, než kdyby bylo venku třeba šest stupňů a pršelo.“
Hotel máte pět minut chůze od Nou Campu. Chodíváte na zápasy?
„Byl jsem asi pětkrát a je to zážitek. Plný stadion, skvělý fotbal. Nevím, co jiného k tomu říct.“
Je to pro vás i motivující?
„Určitě ano. Zažil jsem to jako divák a chtěl bych si tam zahrát, když fandí 90 tisíc fanoušků. Oni si to užívají. Když nepočítám jeden přátelák, byl jsem na čtyřech zápasech a celkové skóre v nich bylo asi 24:2. Viděl jsem zápasy s Realem v Superpoháru, přípravu s Neapolí, ligu s Villarrealem, Atlétikem a Osasunou, která dostala 8:0. Tehdy tady byla i rodina, tak jsem je vzal. Byli spokojení.“
Je to o hodně lepší než v televizi?
„Úplně něco jiného. V televizi sice vidíte opakovačky, ale naživo je to rychlejší. Jakmile Messi běží s balonem, tak ho ani nejde sestřelit, i když se o to hodně hráčů snaží.“
Tomáš Ujfaluši se tenkrát, když hrál za Atlético, trefil a zranil ho...
„Ujfi je dobrý (směje se). Ale fakt je, že se hodně hráčů snaží přitvrdit, on jim přesto uteče. Je to jiný fotbal. Stačí vidět, jak si Villa nabíhá, když je míč na druhé straně, je to super.“
Podobné zážitky vám krátí čekání na návrat. Jak se s tak dlouhou pauzou vyrovnáváte? Tak vážné zranění jste nikdy neměl...
„Nebylo to příjemné, ale vyrovnal jsem se s tím. Je to život. Věřím, že to natrénuju a zase se vrátím.“
Kdy?
„Letos určitě ne, to je pasé. Příští rok bych chtěl začít sezonu s týmem na soustředění, ale zápas vidím tak na únor. Doktor říkal únor, březen. Počkáme, jak bude noha vypadat po Novém roce.“
Byla to pro vás zatím nejtěžší zkouška v kariéře?
„Je to těžké, když nemůžu hrát. Jsem bez své práce a já fotbal miluju. Chybí mi. Chci se vrátit na hřiště, každý víkend hrát zápas i nastupovat v Lize mistrů.“
| Necidova pauza |
10. ČERVNA V ligovém utkání v Grozném si přetrhl přední křížové vazy v pravém koleni. |
