Pavel Hoftych vytáhl Trnavu na špici: Česká liga je lepší, nepochybuje kouč

Přiznává, že jeho tým nepředvádí nejpohlednější fotbal v soutěži. „Kombinace skřípe, na tvorbu hry nemáme vhodné typy,“ líčí Pavel Hoftych, ještě v minulé sezoně trenér Bohemians 1905.

Trnavský kádr postupně přebudovává k obrazu svému, angažování exotických cizinců je mu proti srsti. To radši vsadí na „odložené“ Čechy.

V tabulce jste první, ale podle slovenských médií nepředvádíte žádný zázračný kombinační fotbal. Souhlasíte?
„Tým jsem částečně zdědil, někteří hráči nevyhovují trnavskému prostředí. Soupeři k nám jezdí maximálně namotivovaní jako v Česku na Spartu. Chybí nám hráč typu Pavla Horvátha, hrajeme na dva zkušené defenzivní halvy Kaščáka a Karhana. Body vyválčíme chytrostí, zkušeností a správným způsobem hry proti danému soupeři. Po poháru v Banské Bystrici (Trnava prohrála doma 1:2 – pozn. aut.) jsem hráčům říkal, že rozhodně nejsme nejfotbalovější tým na Slovensku. Jsme poctiví a v ofenzivě máme osobnosti Koného, Oravce, Tomačeka.“

Užíváte si na výsluní?
„Asi je naše umístění nad plán, Trnava je první po pěti nebo šesti letech. Je to příjemné, ale ani náhodou nic nepřeceňujeme. Bodové odstupy jsou malé. Kdybychom nevyhráli v Dunajské Stredě, jsme čtvrtí.“

Jak se vám to povedlo? Na jihu Slovenska, kde žijí horkokrevní Maďaři, málokdo uspěje.
„Maďaři na mě křičeli: Hoftychu, táhni do Prahy! I pořadatelé na sebe mluvili maďarsky. Pro nás byla velká motivace, že tam prohrály Slovan i Žilina. Byli jsme připraveni na to, že půjde víc o boj než o fotbal. Hráčům jsem vysvětlil, jak to bude vypadat. Vyhráli jsme 1:0.“

Jak se vám pracuje v nejfotbalovějším městě Slovenska?
„Trnava je specifická. S kýmkoliv se ve městě bavíte, řeč se vždycky stočí na fotbal. Rozebírá se minulost, co, kdy, kde, kdo. Prakticky všichni jsou trenéři, vědí všechno. Tohle jsem třeba ze Zlína neznal, tam fotbal skoro nikoho nezajímal, jedničkou byl hokej. Poslouchám to, co mě baví a co pro mě může být užitečné. Hodně těch rozhovorů absolvuje místo mě Karol Dobiaš, který je v Trnavě tak tři dny v týdnu. Ten má času dost, je důchodce.“ (úsměv)

Jaká je slovenská liga?
„Díval jsem se v televizi na zápas Nitra–Banská Bystrica. Na stadionu, na kterém se za roky nic moc nezměnilo, bylo asi tisíc lidí. Byl to celkem slušný fotbal, skončilo to 2:2. Pak jsem si pustil utkání Slovácko– Plzeň. Krásný stadion, skvělá kulisa. Přišlo mi to, jako když srovnáváme českou ligu s Premier League. Ani tam se nehraje pokaždé extra fotbal, ale stadiony a atmosféra tomu dají úplně jiný šmrnc. Slovenská soutěž je slušná, ale česká je určitě na vyšší úrovni.“

Do mužstva jste si v létě přivedl krajany Vyskočila, Koubského, Malcharka, kteří ve svých klubech víceméně stagnovali. Na tohle jste nebral zřetel?
„To, že hráč jinde nenastupuje pravidelně, u mě nehraje roli. Každý trenér vám nesedne. Vyskočila jsem konzultoval s Pavlem Hapalem, který jej vedl v Žilině. V Malcharkovi, kterého jsme nakonec uvolnili na hostování do Baníku, jsem chtěl probudit to, co v něm bylo v sedmnácti letech. U Koubského jsem na sto procent věděl, že to bude trefa do černého. Znám ho od dorostu, vídali jsme se i v Praze.“

Když jste nastupoval do Trnavy, tvrdil jste, že se kvůli cizincům naučíte španělsky. Stalo se?
„Neumím nic. Když mi nejde řeč, snažím se ty hráče dostat pryč. Odstraňuju je.“ (úsměv)

To jste řekl v mírné nadsázce. Ovšem na exotické cizince si skutečně moc nepotrpíte, že?
„Pro mě je nejdůležitější, že hráče znám. Nemám rád cestu zahraničních akvizic z Brazílie, z Afriky. Těch hráčů jsou na trhu mraky, je takřka nemožné se v nich orientovat. V minulé sezoně byla v Trnavě obrovská fluktuace těchto typů, prostřídalo se tady snad deset hráčů tmavé pleti. Někteří vydrželi jen dva měsíce. Tohle se podařilo zastavit, nyní máme jen Koného z Pobřeží slonoviny a Dialla z Nové Guineje. A ještě Brazilce, který je teď kvůli vízům pryč. S Brazilcem a s Koném mluvím anglicky, ale Dialla neumí jinak než francouzsky. Slovensky říká jen Požor!“

Jak to řešíte?
„Náhradní brankář se francouzsky domluví. Nedávno jsem Diallovi říkal, že mě vůbec nezajímá, jestli je reprezentant Nové Guineje a že jednou za měsíc odletí na sraz národního týmu. Musí respektovat pravidla a jako cizinec musí být výrazně lepší než domácí hráči. I slovenští kluci ale mají někdy sklony k polevení. Na hráče obecně platí jedna věc, a tou je konkurence.“

Co výkony Bohemky? Dělají vám radost?
„Jasně, Medy (trenér Pavel Medynský) si vede s celým realizačním týmem dobře, pokračují v tom, co jsme dělali loni. Nezastírám, že bojovný a agresivní fotbal Bohemky se mi líbí. Viděl jsem zápas s Libercem, který pak Jirka Štajner zbytečně vyhrotil svými výroky. Nebyly tam žádné brutální zákroky. První, kdo měl dostat červenou kartu, byl on. Brečel na špatném hrobě.“