S profi fotbalem je šmytec. Ve věku, kdy měl být na vrcholu výkonnosti. Už to bude deset let, co dostal Radek Petr ve finále MS U-20 v Kanadě góly od Sergia Agüera a Maura Zarateho, pozdějších hvězd světového fotbalu. Dnešní realita je taková, že ráno vstane a od sedmi bude rozvážet stavební materiál. Ani o víkendu si nezachytá, Provodovu už skončila podzimní sezona v krajském přeboru…
Měl našlápnuto k velkolepé kariéře. Po vychytaném stříbru na MS přestoupil Radek Petr do italské Parmy, posléze ochutnal belgickou a bulharskou ligu. Dnes chytá v kraji, balon chytne do ruky jen při zápasech. Někde se musela stát chyba. „Určitě jo, ale já si ji neuvědomuju,“ krčí rameny věrný fanoušek Juventusu Turín, jenž od zimy stojí v bráně Provodova.
Opravdu vás nenapadá, proč jste to nedotáhl dál?
„Něco jsem asi udělal blbě. Ale fakt nevím co. Tuhle kapitolu už jsem uzavřel. Spousta lidí se mě ptá, jestli bych šel znova hned do zahraničí. Šel. Tohle rozhodnutí bych určitě nezměnil. V cizině jsem prožil krásné chvíle, mohl jsem prorazit. Šanci jsem měl a nepovedlo se to. Ale rád vzpomínám na rok a půl v Itálii i na tři roky v Belgii.“
V Parmě asi nebyla reálná šance chytat Serii A…
„Hrálo se o záchranu a bylo mi jednadvacet. Mojí konkurencí byl velezkušený Luca Bucci, reprezentant. Italští trenéři mají většinou rádi vzadu zkušenosti. Příležitost jsem nedostal, byl jsem jen několikrát na lavičce. Bohužel jsem jezdil s A-týmem, takže jsem nemohl pravidelně chytat ani za juniorku v Primaveře. To mi možná ublížilo. Dá se říct, že jsem tam tři čtvrtě roku stagnoval.“
Nevyšla ani štace v Brně. Proč?
„Přišel jsem tam z Razgradu s nějakou vizí. Někdo mě v klubu chtěl, jiný asi ani ne. Za dva roky jsem odchytal jedenáct ligových zápasů, víc prostoru jsem nedostal. Přestal jsem chytat po prohře 0:2 na Spartě. Úplně jsem nepochopil proč. Dopadlo to prostě jinak, než jsem plánoval.“
| Proti komu Petr hrál ve finále MS U-20 |
| SERGIO AGÜERO (Manchester City) SERGIO ROMERO (Manchester United) ÉVER BANEGA (Inter Milán) MAURO ZARATE (Fiorentina) |
V provinčním belgickém Eupenu vám bylo asi nejlíp, že?
„Nejdřív jsme se zachránili ve druhé lize. Vybudoval se kádr, sportovní areál a hned další sezonu jsme přes baráž postoupili do nejvyšší soutěže. Poprvé v historii klubu. Lidi jsou tam super, stadionek pěkný. Přeju jim, ať se v první lize udrží. Rád bych se do Eupenu zase zajel podívat.“
Jak jste se dostal do Provodova, hrajícího krajský přebor?
„Přes Pepu Raka (šéfa klubu a majitele stavební firmy). O něm se ví, že má známosti ve fotbalovém prostředí a že rád angažuje bývalé ligové hráče. Neměl jsem žádné jiné nabídky, takže nebylo moc nad čím přemýšlet. Provodov to vyhrál. Sice trošku brzo, ale už je to tak… Pepa mi nabídl k fotbalu práci, což pro mě bylo důležité. Po konci v Kroměříži jsem to potřeboval řešit. Jako řidič zásobuju stavby. Funguju asi jako normální pracující člověk v této zemi. Od pondělí do pátku, od sedmi do půl čtvrté. Na režim jsem byl jako sportovec zvyklý. Akorát ho teď mám trošku jiný.“
Dostal jste se do unikátního klubu. Pořád platí, že se v Provodově vůbec netrénuje?
„Platí. (úsměv) Je to naprostá rarita. Čekal jsem, jak to bude vypadat na hřišti. Je přece jen zvláštní, když se mančaft sejde až těsně před zápasem. Kluci se přes týden udržují individuálně, každý má svoje. Možná to soupeře až dráždí. Máme starší kluky, kteří to svojí kvalitou a zkušenostmi pořád uhrají tak, že jsme po podzimu třetí v tabulce. To není špatná vizitka. Minulou sezonu jsme mohli s Holešovem dokonce postoupit do divize, ale to už by bylo asi moc. Kolikrát se ani mladí a talentovaní kluci nevyrovnají našim fotbalistům. Hrajeme dobrý, zajímavý fotbal. Kdo přijde na naše utkání, ten se nenudí.“
Jak se připravujete vy jako gólman?
„Chytat nikam nechodím. Místo toho běhám, plavu, zahraju si fotbálek. Jsem rád, že si můžu zaběhat, dát si nějaký gól. Po těch letech, co jsem stál v brance, je to příjemná změna. Na jednu stranu je tento režim fajn. Když se vám nechce, tak nemusíte. Ale je jasné, že je to pak na hřišti znát. Moje chytání by určitě bylo lepší, kdybych trénoval. Je důležité si balon jednou za čas osahat.“
V Provodově je to asi obzvláště důležité, že?
„To je pravda. Na zápasy jezdím jako jediný brankář. Na soupisce je ještě Ota Novák, ale ten má povinnosti ve Zlíně. Nevím, kdo by šel chytat, kdyby se mi něco stalo. Asi někdo z pole. Tak jisté místo v sestavě jsem ještě nikdy neměl.“ (smích)
Podzim už máte každopádně za sebou. Znamená to, že se jako tým sejdete někdy za tři měsíce?
„První termín máme někdy v lednu…Přes zimu se vždycky hrají dva tři přáteláky. Jakoby se sejdeme, zajdeme na pivo. Je to fakt zajímavý. (úsměv) Ale každý z nás se opravdu nějak udržuje. Kdyby ne, tak se plácáme někde na spodku a možná ani ne v krajském přeboru.“
Je tohle angažmá pro vás definitivní konec s profesionálním fotbalem?
„S ním už jsem se dávno rozloučil. Roky přibývají, i když třicet není pro gólmana žádný věk. Ale už se těžko vrátím. Po Brnu jsem chytal v Kroměříži MSFL a jiná nabídka už nepřišla. Nesním o tom, že bych někam šel chytat profesionální fotbal. Kdyby se něco přece jen objevilo, muselo by to mít smysl. Abych byl někde čtrnáct dní na testech a pak to nedopadlo, o to už moc nestojím.“
Co jsem slyšel, v Kroměříži jste se nerozešel v dobrém…
„To je pravda. Bylo tam něco mezi mnou, tehdejším trenérem (Vlastimilem Chytrým) a jedním člověkem ve vedení. V klubu jsem prožil krásné období, když tam byl Bob Páník. Povedlo se vybudovat slušný mančaft, který díky jeho práci skončil druhý v MSFL. Mluvilo se o postupu do druhé ligy a podobně. Kabina fungovala, kolektiv byl super a taky na hřišti jsme si rozuměli. Pak šel Páník trénovat do Zlína a leccos se změnilo. Dnes hrají kluci druhý pól tabulky, je to tam všelijaké. Když se sejdeme, o fotbale se bavíme jen chvilku. Taky z toho nejsou nadšení.“
Takže na Páníka vzpomínáte jen v dobrém?
„Určitě. Díky jeho přístupu to bylo v Kroměříži super. V klubu byl sportovní ředitel i trenér a šlapalo to. Bob je stoprocentní profesionál, i proto se Zlínu pod jeho vedením tak daří. Jak jsem ho zažil já, tak se uměl s klukama bavit. Dokázal vytvořit správnou náladu v kabině. Každý věděl, co si může dovolit. A na hřišti každý znal své úkoly a povinnosti. Hráli jsme i na brejky jako Zlín. On měl pokaždé soupeře nastudovaného, byli jsme připravení na všechno. Bylo to pro mě příjemné období, takové fotbalové pookřání. O to víc mě mrzelo, jak to dopadlo.“
Jaký jste měl problém s trenérem Chytrým?
„Nechci to vůbec řešit, moje starost už to není. Je zbytečné otevírat starou historii. Řeknu k tomu jen tolik, že trenér svým jednáním všechno dobré narušil a zničil. Místo toho, aby kabině pomohl, tak dělal kroky proti ní. Nakonec ještě začal otáčet některé věci proti hráčům, jako jsem byl třeba já. Zklamal nejen mě, ale daleko víc lidí. Paradoxně jsme se teď potkali v krajském přeboru, on trénuje Bystřici pod Hostýnem. Ani jsme se nepozdravili. Ten zápas jsme vyhráli na penalty.“
Jak jste se ocitl ve Zlínském kraji, když pocházíte z Krnova?
„Přítelkyně je odsud, máme spolu dvouletou dceru. Už tady asi zůstaneme.“
| RADEK PETR |
|
Narozen: 24. února 1987 (29 let) v Krnově Pozice: brankář Klub: FC RAK Provodov (přebor Zlínského kraje) Hráčská kariéra: Krnov (19932003), Opava (2003-2005), Baník Ostrava (2005-2007), Mutěnice (2007), Parma (Ita., 2007-2008), Aurora Pro Patria (Ita., 2008), Eupen (Bel., 2009-2011), Razgrad (Bul., 2012), Brno (2012-2014), Kroměříž (2014-2015) |
