ROZHOVOR | Zatímco slávistický trenér Petr Rada o přestávce vyčiňoval hráčům za první poločas, hrdina utkání Jan Vošahlík se rozcvičoval. „Štěstí, že jsem to neslyšel,“ nezapírá, že je rád, že v šatně nebyl. Nastoupil v 53. minutě a dvěma góly se přičinil o zisk bodu.
Po prvním poločase byl trenér Rada na infarkt. Myslíte, že jste mu svými góly zachránil zdraví?
„Nedivím se, že mu nebylo nejlíp, mně také ne. Raději jsem ho však nesledoval.“
Když jste první velkou šanci promáchl, nemyslel jste si, že jste zapadl do slávistické bídy?
„Ne, to se stane. Že jsem pořádně netrefil bránu, to nic, fotbal jde dál.“
První gól jste dal Blažkovi k bližší tyči. Bylo to jeho chyba?
„Já si to hodil docela dlouhý a čekal jsem, že to dám spíš pod sebe a budu přihrávat. Nakonec jsem to trefil, jak jsem chtěl, na první tyč.“
Vyrovnávací gól Slavia doslova dotlačila, bylo skoro jedno, že jste míč poslední zasáhl vy. Souhlasíte?
„Přesně tak. Karol Kisel to vracel, Škoďák to ještě prodloužil a všichni jsme se tam hrnuli, já to dopravil do brány. Musím poděkovat i divákům, že nás povzbuzovali a nezabalili to.“
Nelitujete, že jste nakonec zápas úplně neotočili?
„Šlo to. Začali jsme laxně, ale druhou půli ukázali, že dokážeme dát tři góly za půl hodiny. A kdyby se hrálo ještě pět minut, tak dáme vítězný. Také je smůla, že tam nepadlo to Škoďákovo břevno, měli bychom na otočení víc času. Takhle máme jen bod a musíme výhru vydolovat v Ostravě.“
Trenér Rada si vás vyhlédl jako největší posilu. Nebylo pro vás zklamáním, že jste nehrál v základu?
„Ne, vůbec ne. Já jsem hrozně šťastný, že jsem ve Slavii, a potom, co jsem odešel z Jablonce, mám hrozně velkou chuť do fotbalu. Budu se snažit odvádět co nejlepší výkony.“
S trenérem Komňackým jste v Jablonci neměl nejvřelejší vztahy. Byla to pro vás zvláštní motivace?
(zamyslí se) „Motivace… Je to kuriózní, že jsem hned nastoupil proti trenérovi, pod nímž jsem byl poslední tři roky. Dal jsem mu dva góly a to mě moc těší. Dokázal jsem mu, že když jsem pod ním tolik nehrál, že to byla asi chyba.“
