Kvůli nároďáku zkrátil oslavy. Ušetřil jsem játra, smál se Procházka
Prožívá nejlepší chvíle kariéry. Plzeňský stoper Václav Procházka vybojoval svůj první titul v Gambrinus lize, navíc se dočkal pozvánky do národního týmu pro zápas s Itálií. S dalšími západočeskými reprezentanty se už den po zisku titulu musel hlásit trenérovi Bílkovi v Praze. „Oslavy jsem vzal zodpovědněji,“ přiznává 29letý stoper.
Poznamenaly povodně plzeňské oslavy?
„Přišlo mi, že oslavy vůbec nic nepoznamenalo. Ani déšť, ani velká voda. Lidi byli skvělí, vydrželi na náměstí přes vytrvalý déšť. Máme z příjezdu do Plzně na náměstí krásné zážitky. Když jsme tam dorazili a viděli spousty lidí, co tam vydrželi a drželi nám palce...“
Jak oslavy poznamenaly vás?
„Počítal jsem s tím, že druhý den se mám hlásit tady v Praze. Vzal jsem to trošku zodpovědněji, než třeba týden předtím nebo kdyby už následovala dovolená. Co mám zprávy, kluci to tak vzali. Jsem s nimi v kontaktu, trošku mě mrzí, že jsem si to s nimi neužil úplně. Na druhou stranu jsem na srazu národního mužstva, to je teď úplně nejvíc, co můžu mít.“
Neštve vás to? Přijet na první sraz reprezentace zrovna ve chvíli, kdy slavíte titul…
„Ne, asi to tak mělo být. Zase jsem ušetřil svá játra a zdraví. (smích)
Kde jsou teď hráči?
„Nevím. Mám jen informace, že jsou všichni v pořádku a všichni se našli.“
Jak jste se cítil v neděli po prvním tréninku?
„To jsme měli jen výklus, takže v pohodě. Spíš až dnes (v pondělí) přišla únava ze zápasu v Hradci. Ale máme ještě dost času se z toho dostat. Měl jsem trošku obavu ze zdravotního stavu kvůli problémům s lýtkem. Na začátku týdne vůbec nevypadalo, že bych mohl v Hradci nastoupit. Do tréninku jsem šel až v pátek, ale vydržel jsem to. V zápase jsem bolest moc necítil. Teď mám za sebou první větší trénink, lýtko zatím drží a je v pořádku.“
Je únava víc psychická, nebo fyzická?
„Po zápase v Hradci to z nás všechno spadlo. Sezona byla náročná fyzicky i psychicky. Všichni byli rádi, že to máme za sebou. Odehráli jsme třicet utkání v Gambrinus lize, k tomu porci zápasů v evropských pohárech. I když jsme byli dobře fyzicky připravení, možná nám kondice v posledních domácích zápasech chyběla. Neměli jsme šťávu, bylo to takové utahané. Bylo to i tím, že jsme moc chtěli titul dotáhnout. Trošku nám to svazovalo nohy.“
Jak těžké je po mistrovském titulu, kdy z vás všechno spadlo, udržet koncentraci na reprezentaci?
„Horší by bylo, kdybychom dohráli sezonu a sraz byl až po týdnu, čtrnácti dnech. To bychom se museli individuálně připravovat. Takhle jedeme v kuse, je to jako když se připravujeme na normální ligový zápas.“
Máte z nominace o to větší radost, že si můžete zahrát proti Italům?
„Já Itálii moc velký význam nepřikládám. Reprezentačnímu srazu určitě, ale přímo Italům ne. Každý zápas v kvalifikaci je teď strašně důležitý. Když nám trenér ukáže video, jak Pirlo rozděluje přihrávky, teprve v té chvíli uvidíme, jací proti nám nastoupí hráči.“
Cítíte životní formu, když jste se dostal do reprezentace?
„Nechci říkat, že cítím životní formu. Když jsem byl zdravotně v pořádku, cítil jsem se dobře, i když jsem kvůli zranění neabsolvoval zimní přípravu. Po týdnu tréninku jsem šel rovnou do zápasu v Neapoli. Sám jsem měl obavy z toho, jestli noha vůbec vydrží.“
Když jste na plzeňském náměstí vystoupil na pódium, byl to největší zážitek kariéry?
„Dá se říct, že ano. Stoprocentně. Byl to nejlepší pocit, který jsem mohl mít.“
