Barák po prvním gólu běžel za rodiči. Jsem naměkko, řekl český střelec
Ze současné jednadvacítky vyletěl jako první Patrik Schick, a hned po něm on. Jedna z hvězd mrazivé přípravy v Mladé Boleslavi Antonín Barák otevřel svou seniorskou reprezentační kariéru a hned dal gól. Parádní, do šibenice s pomocí teče. Přesně kvůli tomu ho Karel Jarolím bral do týmu, kvůli produktivitě. „Věřím, že jsem to potvrdil,“ usmál se po remíze 1:1 s Dánskem 21letý slávistický záložník. Svým kouskem napodobil plzeňského útočníka Michaela Krmenčíka, který svou premiérovou trefu vstřelil v pátek proti Norsku (2:1).
Letěl jste hned tribunou nahoru za rodinou. Co jste si v kroužku mezi sebou řekli?
„Taťka mě objal, bylo vidět, že je asi dojatý, že je to něco speciálního, protože na tohle člověk čeká přece jenom odmalička, že nastoupí za nároďák, a k tomu ten bonusový gól... Je to krásný, jsem hrozně šťastnej. Myslím, že i rodina, všichni.“
A řekl vám něco k výkonu?
„Nehodnotil to. Byl rád, to jo, ale to si řekneme až později, třeba po telefonu.“
A vy jste byl dojatý jako táta?
„Hrozně, vlastně jsem ještě teď. Jsem z toho hodně naměkko.“
Už jsem vám to jednou předhazoval, že to není tak dávno, kdy jste kopal druhou ligu za Vlašim, pak se přes Příbram z vás rychle stala jedna z opor Slavie. A teď nároďák, gól při debutu...
(skočí do řeči) „Tohle se moc krásně poslouchá, ale člověk si musí uvědomovat tu realitu, že jestli nebude tvrdě pracovat a dál nepojede na sto procent, tak tahle sláva půjde rychle dolů. Na to musím myslet. Teď prožívám krásné chvíle, ale to se může změnit. Rád je budu prožívat dál, takže pro to udělám maximum.“
Jde to strmě nahoru, že? Vaše kariéra...
„Jde to krásně, a musím říct, že je to pro mě velký skok. Gól za reprezentaci... Ani nevím, kolik jich člověk ještě může dát. Pro mě je vůbec úspěch, že jsem se sem dostal, chtěl jsem si to tu užít. A to se myslím povedlo.“
Myslíte, že by to byl gól, kdyby to obránce netečoval?
„Nedokážu říct, asi by to na branku letělo. Ale ta teč určitě brankáře zmátla, střelu do poslední chvíle neviděl, byla to docela rána. Možná by tam byl, možná ne.“
Co jste na sebe vůbec říkal vy?
„Sám nevím, nerad se hodnotím, jsem radši, když to dělá někdo jiný, kdo fotbalu rozumí. Musím říct, že z toho mám skvělý pocit celkově, z celého týmu.“
Zase vás zdobilo sebevědomí, jako byste ani nedebutoval, hodně jste byl ve hře...
„Na tom to mám postavené, mám rád balon, snažit se určovat tempo hry, vyrovnat se v tom Bořku Dočkalovi, který je v tomhle na české poměry nadprůměrný, a táhnout s ním naši kombinaci.“
