Zlín? Bylo lepší končit na vrcholu, tvrdí Vukadinovič po přestupu do Brna
Vystřílel Zlínu postup do nejvyšší soutěže, ale sám zůstal dobrovolně ve druhé lize. Vukadin Vukadinovič (34) zvolil jistotu většího vytížení a hlavně tříleté smlouvy, kterou mu nabídl Artis Brno. Lehkonohý křídelník opustil klub, kde má své české srdce. Bylo to rozhodnutí, které bolelo i početný tábor jeho fanoušků. Dovolenou v Srbsku si kvůli reakcím okolí takřka vůbec neužil. „Bylo to těžké. Byl jsem víc na telefonu než doma s rodinou,“ přiznal po prvním tréninku v novém klubu.
Vysvětlete, proč jste dal přednost nižší soutěži před návratem mezi elitu.
„Ve Zlíně jsem se v průběhu jara necítil úplně v pohodě a sportovní ředitel Artisu (Vlastimil Chytrý) zjistil, že bych mohl být k dispozici. Oslovil mě, ale celý měsíc se to protahovalo. Nebyl jsem rozhodnutý, co dál. Potřeboval jsem čas. Byli jsme v kontaktu a po dovolené jsme se velice rychle domluvili. Víc bych to nechtěl komentovat. Prostě jsem to tak cítil a Zlín mi vyšel vstříc.“
Když jste žádal o rozvázání smlouvy, už jste musel mít v zásobě tuto variantu. Nebo ne?
„Ne. Tak to určitě nebylo. Za Zdeňkem Grygerou (viceprezidentem Zlína) jsem šel asi měsíc před koncem sezony. Něco jsme spolu řešili. Bylo to jenom mezi námi.“
Sousední Zbrojovka nebyla ve hře?
„Něco proběhlo, ale jenom ťukanec. Nic konkrétního. Artis má obrovské ambice. Věřím, že přijdou další hráči a udělá se všechno pro postup. Trenéři jsou tu super. Jiří Chytrý dělal před deseti lety asistenta v Jablonci, kde jsem tehdy působil. Máme víceméně kamarádský vztah. Když mě oslovil, jeho vize se mi líbila. Nebude to vůbec lehké, tu soutěž jsem hrál. Navíc právě Zbrojovka do toho hodně šlape. Ale určitě máme šanci. Všichni mě ujišťují, že jsou tu obrovské ambice. Za pochodu se všechno mění, dělají se postupné kroky. Musíme si na svou stranu získat fanoušky. Nejlépe tím, že dobře odstartujeme. Hodně se těším na utkání se Zbrojovkou. Myslím, že to bude vyhecované. Takové zápasy jsem zažil ve Zlíně proti Slovácku.“
Je to tak, že převážila nabídka tříleté smlouvy? Přece jen už je vám čtyřiatřicet let.
„Ano, hrálo to obrovskou roli. Tím si mě Artis získal. Byl to základ všeho. Není to tak, že bych se necítil na první ligu. Zlín je moje srdcovka, chtěl bych tam zůstat žít. Mezi mnou a fanoušky je takové zvláštní pouto. Táhli mě dopředu. Když jsem si sedl ve městě někam na kafe, vždycky přiběhli a měli spoustu otázek. Bylo to strašně fajn. Mrzí mě, že je konec, ale život jde dál. Bylo pro mě lepší končit po postupu na vrcholu, než se pak dostat mimo sestavu a nehrát. Myslím, že se to udělalo dobře. Ale už se k tomu nechci vracet.“
Brankáře Tomáše Holého, který přišel z Mostu, si pamatujete ještě ze společného působení ve Zlíně, že?
„Přesně tak. Skoro deset roků jsme se neviděli, on chytal v Anglii. Ale byli jsme přátelé na Facebooku a Instagramu. Znám se i s Pospou (Martinem Pospíšilem), se kterým jsem hrál v Jablonci. Silňas (Jan Silný) taky byl ve Zlíně. Navíc jsme s bývalou Líšní často hráli přáteláky.“
