Nevzdá to. Tak lehce ne. I když se Lukáš Železník (25) nyní belhá o francouzských holích a po operaci kotníku bude fit nejdřív někdy v září, boj o místo v útoku Slavie hodlá podstupovat dál. S kuráží sobě vlastní. „Musím být silný a vrátit se tam, kde jsem byl,“ říká hvězda loňského ligového podzimu, kdy v barvách Zlína nasázela osm branek. Po přestupu do Slavie v přípravě přesvědčil kouče Dušana Uhrina o svých kvalitách. Jenže záhy ho stoplo vážné zranění kotníku. S jeho následky se bude ofenzivní pracant potýkat ještě dlouhé týdny.
Jaký je váš aktuální zdravotní stav?
„Jsem přesně tři týdny po operaci, měl jsem přetrženou hlavní šlachu v kotníku. Stehy jsou pryč, sádra taky. Do dvacátého sedmého června budu mít fixační vakuovou ortézu a od července začnu rehabilitovat. Na nohu nenašlapuju, nesmím ani řídit. Je to nepříjemné. Ale doktor říkal, že se to hojí hodně dobře. Chci se vrátit co nejrychleji, ale zároveň nic neuspěchat. Bylo by fajn, kdybych někdy v pátém kole naskočil aspoň na chvíli.“
V jakém dresu?
„Jsem ve Slavii, o ničem jiném nevím. S trenérem Uhrinem jsem v poslední době mluvil jen jednou. Říkal mi v nadsázce, že jsem přijel na půlroční dovolenou. V pátek se za týmem zastavím a domluvím se, co dál. Už jsem od někoho slyšel, že se vracím do Zlína, ale já chci zůstat ve Slavii. Věřím tomu, že mi kouč šanci dá. Nezabalím to, takový nejsem. Nesmím se z toho pos…“
Co vás v nejhorších okamžicích drželo nad vodou?
„Byl to na psychiku opravdu hodně těžký půlrok, nemastný neslaný. V zápasech jsem bolestí trpěl. Trošku mě to vylískalo. Když vidím, co se děje ve světě… To jsou daleko horší věci. Beru to tak, že všechno zlé je pro něco dobré. Schytal jsem to, ale jsou horší zranění. Když si vzpomenu, že jsem byl před pěti lety na hostování ve Slavičíně… Kdyby mi tehdy někdo řekl, že budu hrát za Slavii, ťukal bych si na čelo. Aspoň jsem se zabydlel v klubu a adaptoval se na město.“
Asi trošku skok ze Zlína, co?
„Je to fakt úplně jiný svět. Ve Zlíně to bylo takové rodinné. V Praze cítíte na každém kroku, že se Slavia chce zvednout. Samozřejmě se našli lidé, kteří říkali, že jsem měl zůstat ve Zlíně. Prý bych hrál pravidelně a dával góly. Ale viděli jste zlínské jaro. Mohl jsem se v tom plácat taky a nikam bych se nedostal. Odchodu do Slavie určitě nelituju.“
To zranění původně nevypadalo tak vážně, že?
„V lednu na soustředění v Nymburce jsme běhali v lese a já blbě došlápl. Kotník jsem měl pořád nateklý, trénoval jsem v bolestech. Nohu jsem tejpoval, ale nic nepomáhalo. Během rozcvičky před zápasem s Teplicemi už to bylo hodně zlé, přesto jsem nastoupil. Kolem třicáté minuty mi ale v kotníku něco úplně přeskočilo, noha zabrněla.“
A bylo zle…
„Nejdřív jsem si myslel, že to mám zlomené. Podle rentgenu se jednalo o silnou distorzi kotníku, jenže pořád se to nelepšilo. Nakonec jsem se rozhodl pro operaci. Ukázalo se, že jsem měl přetrženou hlavní šlachu. Finále poháru jsem sledoval po operaci v nemocnici na pokoji. Škoda, že si předkola Evropské ligy nezahraju. Ale věřím, že kluci postoupí do základní skupiny.“
