Talentovaný brankář Jan Stejskal nabídku z Itálie ještě promyslí
PŘÍMO Z TERNI | Sedmnáctiletý brankář pardubického klubu Jan Stejskal prožívá chvíle opojení. Nositel slavného jména vyjel s chrudimským lyceem Bohemia jako člen vítězného týmu 3. ročníku turnaje středních škol o Pohár Josefa Masopusta do Itálie ke střetnutí s vítězem místní části a druholigový klub Ternana Calcio mu nabídl smlouvu!
Projevil zájem o vás druholigový italský klub. Probudil jste se už z toho sna?
„No teda! Je to velká pocta, pořád se z toho nemohu vzpamatovat. Vyjedu poprvé do Itálie a hned tohle. I když jde o klub, který hraje v Itálii druholigovou soutěž, je to na úrovni české Gambrinus ligy. Zároveň si však uvědomuju, co by podpis znamenal. Zatím jsem měl plány prosadit se v pardubickém áčku a poznat nejprve českou ligu. Je to moc čerstvé.“
Takže to nejprve hodláte pořádně probrat s rodinou, mateřským klubem a manažerem, jímž je Kamil Řehák?
„Vím, že rozhodovat se narychlo není moudré řešení. Řeknu to doma, proberu s manažerem, v žádném případě nevylučuju, že ještě jednání mohou nastat.“
Láká vás italský fotbal?
„Patří mezi nejlepší na světě, ale musím přiznat, že v srdci si chovám spíš ideu odejít do Anglie nebo Španělska. Ale Itálii je také bomba.“
Říkáte anglická Premier League. Není to tím, že váš předchůdce totožného jména Jan Stejskal chytal v Anglii?
„Tímto směrem vůbec neuvažuju, s ním si netroufám měřit. Je to především moje představa, kam bych se chtěl dostat.“
Jste reprezentant mládežnického výběru do 17 let. Myslíte, že odchod do Itálie by vám víc v tomto směru pomohl, nebo naopak uškodil, protože byste nebyl tak na očích?
„Načítám okamžitě plusy i minusy. Ale myslím si, že pro reprezentaci by bylo lepší zůstat doma, kde si vás trenéři víc všímají.“
Čím si vysvětlujete, že jste italské manažery tak zaujal?
„Je pravda, že při likvidování pokutových kopů se mi tak nedařilo jako v Praze (tři ze čtyř), tady jsem sice jeden chytil, ale rozhodčí ho nechal opakovat. Kdybych lapil všechny, je možné, že by mi nabídli rovnou místo v áčku (smích).“
Nezatočí se vám z toho hlava?
„Nemyslím si, chci být pořád stejný a makat na sobě.“
Když odmítnete, nebojíte se, že za deset můžete litovat, protože taková nabídka už nepřijde?
„Je to možné. Ale takhle se nedá přemýšlet. Věřím, že ještě nějaké nabídky budou.“
