První jméno, které diváci začali skandovat, byla jeho přezdívka. „Pepís! Pepís!“ ozývalo se z ochozů po znamenitém zákroku a Tomáš Pöpperle jim pokynul lapačkou. Všechno vypadalo jako dřív. S jedním podstatným rozdílem: 27letý gólman už nechytá za Spartu, ale za pražský HC Lev. V jeho premiérovém zápase v KHL proti Dinamu Riga tým podržel a vychytal vítězství 2:1. V dalším duelu nejlepší evropské ligy nastoupí její český účastník zítra v 17 hodin proti Spartaku Moskva.
Byl jste z premiéry nervózní?
„Překvapivě ani moc ne. Nepříjemné to bylo jen na začátku. Mezi rozcvičkou a úvodním buly jsme moc dlouho stáli (kvůli předzápasové show) a čekali, kdy nás pustí na led. Ale jakmile se začalo hrát, postupně jsme se do toho dostali a pustili to z hlavy. Jejich úvodní gól nás ještě trošku srazil, ale šli jsme za vítězstvím a kluci to uhráli fantasticky. Jsme rádi, že jsme první zápas takhle zvládli.“
Takže jste si ho užil?
„Snažil jsem se, i když jsem moc zákroků neměl, ale byly tam nějaké nájezdy. Vyhráli jsme, což je paráda, pocity určitě super. Začalo tady něco nového, v první třetině to bylo trošku znát. Pořádně jsme si nenahráli, nervozita tam nějaká byla. Ale bojovali jsme a zaslouženě vyhráli. Myslím, že tohle vítězství by nám mohlo pomoct.“
Nebylo přece jen zvláštní nastoupit na Spartě jako domácí, ovšem za úplně jiný tým?
„Tohle jsem moc nevnímal. Vzniklo tady něco nového, chytám za český tým, který se jde rvát do Ruska a já mu chci pomoct, aby se v KHL prosadil, udělat další krok pro český hokej. Když se podíváte na soupisku, jsme jako takový česko-slovenský nároďák…“
V KHL se hraje trochu jiný hokej než v extralize, hráči se snaží dotáhnout akce až do brány, míň se střílí. Viděl jste to stejně?
„Je pravda, že těch střel moc nebylo. Spíš po nahrávkách zpoza brány, nebyla tam vyloženě střela, že by si na to člověk sáhnul. Lotyši předváděli ruský hokej a proti ruským týmům to bude asi ještě o malinko horší. Na to se musím připravit, mají šikovné hráče. Každá soutěž je trošku jiná, těžko hodnotit po jednom zápase. Ale jedno zůstává všude stejné: já musím chytit puk.“
Vnímal jste hodně diváckou atmosféru?
„Překvapilo nás, kolik přišlo lidí. Atmosféra byla dobrá, jsme moc rádi a doufám, že se diváci budou vracet. Hrát v téhle hale bez lidí je těžké.“
Podpora hlediště postupně gradovala, ve třetí třetině fandila celá hala a diváci vás vyprovodili potleskem. Co tomu pomohlo?
„Asi i naše hra, začali jsme si vytvářet větší tlak a připravovat šance. Lidi to vycítili a pomohli nám. Byli víc slyšet, taky měli dvě třetiny za sebou a dostali se do toho. Věřím, že to bude postupem času lepší.“
Potěšilo vás, že první jméno, které diváci skandovali, byla vaše přezdívka Pepís?
(usmívá se) „Asi to byli diváci, co už sem na hokej chodili a znali mě. Je to určitě fajn, ale jsme hlavně rádi, že přišlo přes šest tisíc lidí, což možná nikdo ani nečekal. Chceme poděkovat těm, co přišli, a doufám, že se vrátí.“
