Adam Sušovský
5. prosince 2015 • 20:45

Z tribuny do útoku k hvězdě. Bůh ví, co bude dál, říká Nestrašil

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Začátek sezony nestál za nic. Ani s novou smlouvou na dva roky pro něj v Carolině často nebylo místo. Andrej Nestrašil se ve čtvrtém útoku na led dostával minimálně, občas dokonce trpěl jen na tribuně. Až minulý týden přišel zlom. Český útočník se nečekaně objevil ve druhé formaci a po boku hvězdy týmu Jordana Staala udělal na trenéry velký dojem. S rostoucím časem na ledě najednou roste jeho bodové konto i sebevědomí.



Přišel na stadion, i když měl ten den zase sedět jen na tribuně. I proto překvapeně zíral, že v zápase proti Los Angeles nastoupí ve druhé formaci s Jordanem Staalem a Joakimem Nordströmem. Měli za úkol hlavně bránit nejlepší pětky soupeře, ale byli nepříjemní i v útoku. V úterý se 24letý útočník Andrej Nestrašil proti Rangers blýskl nádhernou gólovou přihrávkou z otočky, které tleskala celá NHL a její highlight koloval sociálními sítěmi.

Podle toho, jak jste si pohrál s obranou New York Rangers a krásnou přihrávkou z otočky jste zařídil gól pro Jordana Staala, vám teď narostlo i sebevědomí, že?
„Jo, to bylo hezký. Když člověk začne hrát, víc si dovolí. Dostali jsme v tom zápase dva rychlé góly a šli jsme do třetiny s tím, že musíme trošku riskovat. Byla to spíš taková polonáhoda, dobře se mi to odrazilo mezi kruhy a pak už to byl jen instinkt. Vymyslel jsem to tak nějak za jízdy a dopadlo to dobře. Jordan to taky nemusel dát a my se tady spolu ani nebavili. Jsem rád, že to tam fouknul.“

Ta akce jako náhoda nevypadala.
„Tak já věděl, že tam je (směje se). Ale když si vezmu nejen ten zápas, ale podívám se na všechny šance, kolik jsme jich měli a kolik jsme jich neproměnili… V Buffalu v zápase předtím jsem měl taky pár hezkých nahrávek, ale když z toho nepadne gól, tak o tom nikdo ani neví. Myslel jsem to spíš tak, že se to nestalo jen tak z ničeho nic, že by mi jednou za rok něco takhle ulítlo.“

VIDEO: Podívejte se na luxusní pas Andreje Nestrašila

Vaše formace je po kupě teprve pět zápasů a má za úkol bránit nejlepší lajny soupeře. To se vám daří. O tom, jak vám to jde, navíc svědčí i fakt, že taky dáváte góly a dostáváte se hodně do útoku. Třeba vy jste si během těch zápasů připsal osm střel na bránu.
„To je právě super! Na to, na jaké lajny hrajeme, jsme schopni týmu dát i něco do ofenzivy. Mluvil jsem o tom s tátou, než jsem do té formace naskočil. Říkal mi, ať přestanu vymýšlet a peru to všechno na bránu. Málokdo dává hezký góly v NHL, ty jsou jen na highlightech a těch je málo. Většina gólů padá z brankoviště, tak jsem to i já začal pálit, odkud můžu.“

To platí asi i na tréninku. Na začátku týdne jste během ranního cvičení na ledě rozbil střelou plexisklo.
„To sklo už muselo být prasklé. Já jsem trefil bránu, gólman to vyrazil a najednou se to rozsypalo. Nebylo to tak, že bych tam napálil nějakou dělovku.“

Správci haly museli mít radost, co?
„Ledová plocha tam byla horší jak na Kobře, podle mě tam hrajou jenom děti a to plexisklo bylo tak dvacet let staré, takže už to mělo na hraně a já ho jen dodělal. Samozřejmě že se to stalo hned na začátku tréninku při prvním cvičení. Spoluhráči měli radost, že půjdeme z ledu, protože to tam ani neuměli opravit: Nakonec jsme celý trénink trénovali jen na dvou třetinách hřiště, protože tam ty střepy na ledě celou tu dobu zůstaly.“

Člověk by si řekl, že se tohle v NHL nemůže stát.
„Bylo to před zápasem v New Yorku. Nemohli jsme trénovat v Madison Square Garden (aréna New York Rangers), protože se tam hrála asi NBA. Tak nás poslali na stadion někam do přístavu. Byl ve třetím patře prosklené budovy. Když jste se koukl ven, viděl jste jen lodě. Fakt to bylo zvláštní.“

Takovou ránu má Andrej Nestrašil Takovou ránu má Andrej NestrašilFoto Instagram.com/nhlcanes

Zvláštní byl i váš rozjezd do sezony. V sestavě jste nedostával moc prostoru, dokonce jste některé zápasy sledoval jen z tribuny. Co se dělo?
„Když jsem sem přijel, taky jsem čekal, že moje role v týmu bude trošku jiná. Nakonec jsem některé zápasy byl jen na tribuně, nebo hrál čtvrtou brázdu. Ice time jsem měl kolem deseti minut, někdy dokonce jen sedm. Bylo to fakt nic moc. Změnilo se to až těch pět zápasů zpátky. Přišel jsem ráno do kabiny, hráli jsme už od jedné a já měl být zase na tribuně. Najednou jsem se ale objevil ve druhé lajně a šlo nám to. Po návratu z New Yorku jsem ale zase trénoval ve čtvrté, Bůh ví, co bude.“ (Nestrašil ve čtvrté formaci nakonec nastoupil i ve čtvrtek proti New Jersey – 1:5)

Jak se to seběhlo, že jste neměl vůbec hrát a najednou jste se objevil ve druhé formaci?
„Den předem jsem ještě nebyl v sestavě, jeden spoluhráč byl zraněný, tak jsem ještě psal našemu fyzioterapeutovi, jak velká je šance, že nebude hrát, jestli se mám připravovat, nebo si můžu vzít volníčko. On mi napsal zpátky, že šance je to naprosto minimální, takže jsem si udělal odpoledne hezký den a ráno jsem se z ničeho nic objevil v sestavě, jen jsem na ten papír koukal. Pak jsem se šel obléknout a vlítnul jsem na to.“

Jak vám vysvětlili trenéři, že jste na začátku sezony nedostával moc šancí?
„Já jsem se s nimi o tom ani nebavil. Podle toho, jak jsem odehrál poslední sezonu, a vzhledem k tomu, že jsem měl ve čtyřiceti zápasech asi dvacet bodů a manažeři mě chtěli hodně rychle podepsat, jsem sám čekal, že to bude lepší. Asi to trenéři ale neviděli stejně jako já.“

Jak jste chvíle na tribuně prožíval?
„Vzhledem k tomu, že v téhle každodenní nejistotě žiju už asi pět let, tak mě to ani nepřekvapilo (směje se). Jsou dobrý dny, blbý dny a jediné, co můžete dělat, je vykašlat se na to a vůbec nepřemýšlet nad tím, co se jim (vedení a trenérům) honí hlavou. Musíte dělat svoji práci a čekat na šanci. Ta teď přišla a myslím, že jsem ukázal, že umím v top lajnách hrát. Jsme spíš bránící lajna a odvedli jsme dobrou práci.“

Letos ale přece jednu jistotu máte. Díky jednocestné smlouvě vás ve chvíli, kdy pro vás nebylo místo v sestavě, nemohli poslat na farmu. Kdo ví, kde byste teď bez ní byl…
„Určitě to pomohlo. Ale já se prostě cítím dobře na ledě a myslím, že do prvního týmu patřím a můžu v klidu hrát. Vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že by mě chtěli poslat dolů. Jsem dost objektivní na to, abych přiznal, že hraju tužku. Netvrdil bych vám, že mi to klape, kdyby to bylo naprd. Jenže ono to bylo dobrý, možná chybělo jen trošku štěstíčka. Celkově náš tým nedával moc gólů, po dvaceti zápasech jsme dali jen 36 branek. To nejsou ani dvě na zápas, takže se pak těžko dělají body, natož vyhrávají zápasy. Teď už je to lepší. V každém zápase jsme vyrovnaným soupeřem, nebo je přehráváme, ale nějakým záhadným způsobem se nám to zatím vždy sesype a soupeř dá více gólů než my.“

Po čtvrtině sezony jste v tabulce Východní konference předposlední, na play off ztrácíte osm bodů. Jaký máte z týmu pocit?
„Potřebujeme být více konzistentní, hrát každý zápas stejně. Přijde mi, že jsme hodně zápasů na ledě lepším týmem, ale dáváme málo gólů. Třeba nám to tam ještě začne padat a otočí se to. Oproti loňsku máme tým mnohem lepší, i v kabině je lepší atmosféra, jde to správnou cestou. Jsme momentálně nejmladší tým v celé lize, ale pořád cítím, že můžeme hrát o play off.“

Když mluvíte o atmosféře v kabině, pomohlo, že se klub v létě zbavil Alexandra Sjomina, ruské hvězdy s ne zrovna dobrou pověstí a dobrými výkony?
„No… Ten je pryč. (usměje se) Přišel místo něj Kris Versteeg a s ním James Wisniewski, oba jsou to super kluci a je s nimi sranda. V šatně je to s nimi takové živější: Hrozně to pomůže, když jsou všichni pozitivní, je to hodně znát.“

Proč si myslíte, že ještě můžete zabojovat o play off?
„Je to pořád otevřené. Loni už jsme touhle dobou věděli, že v play off nebudeme. Letos ta šance pořád je a já si myslím, že tým má na to, abychom se tam dostali. Prostě věřím, že umíme hrát s každým a umíme kohokoliv v téhle lize přehrát. Porazili jsme Los Angeles, Detroit, hodně dobrých týmů. Jen to musíme dělat každý zápas. Nemůžeme jeden vyhrát a další prohrát. Když chcete do play off, musíte udělat 90 až 95 bodů, to znamená vyhrát minimálně 45 zápasů, to jsou dvě třetiny. Musíte ze tří dva vyhrát.“

Andrej Nestrašil neměl na začátku sezony v Carolině důvod k radosti Andrej Nestrašil neměl na začátku sezony v Carolině důvod k radostiFoto Jaroslav Legner (Sport)

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud