Zažil svou nejlepší sezonu v AHL a byl náležitě odměněn. Čtyřiadvacetiletý český útočník Petr Straka válel na farmě Philadelphie v Lehigh Valley a na přelomu roku dokonce vedl střeleckou tabulku celé ligy. Gólů dal nakonec kvůli zranění “jen“ 19, ale vedení mužstva přesvědčil o tom, co všechno dokáže a pro příští ročník si vybojoval nový kontrakt. „Ještě rok určitě vydržím a uvidíme, kam se to posune,“ řekl bývalý juniorský reprezentant.
Kolikrát čekal na telefonu s tím, že tentokrát už to vyjde a on se vydá na duel NHL. Nakonec to nevyšlo ani jednou. „Vytáhnout mě pak nemohli, protože nebyl prostor pod platovým stropem, což byla trochu škoda. I tohle jsem teď u nové smlouvy zohledňoval,“ vrací se Petr Straka zpět.
Před pár týdny s vámi Philadelphia podepsala novou dvoucestnou smlouvu na jeden rok. V prvním týmu vám zaručí 650 tisíc dolarů, ale v AHL jen 90 tisíc. Nebyl ve hře i jednocestný kontrakt?
„Měli jsme to takhle nastavené od začátku. Flyers na mě jako na chráněného volného hráče měli opci, kterou uplatnili, a pak už se jednalo pouze o dalších podmínkách.“
Zvažoval jste i jiné možnosti? Například angažmá v Evropě?
„Možnost jít do Evropy by určitě byla, ale já jsem chtěl zůstat ve Philadelphii a obecně v Severní Americe. Ještě se nevzdávám toho snu hrát NHL. V organizaci Philadelphie mám za sebou tři sezony, ještě rok určitě vydržím a uvidím, jestli se to někam posune.“
Například Dominik Uher zamířil v létě z Pittsburghu do pražské Sparty, nepřišla vám také nabídka z české nejvyšší soutěže?
„Já jsem skutečně nejednal s nikým jiným, než s Philadelphií. Od začátku léta jsem byl rozhodnutý, že se chci vrátit a od toho se všechno odvíjelo. Navíc jsem měl celou dobu zprávy, že zájem o mě v zámoří je, dokonce nejen z Flyers. Ale svému agentovi Michalu Sivkovi jsem rovnou řekl, že chci bojovat o NHL a že chci zůstat ještě aspoň rok.“
V NHL se čím dál více sází na mladé hráče, vám nedávno bylo 24 let, berete roční smlouvu jako poslední šanci před odchodem za jistotou například do KHL?
„Nevidím to jako šanci z pohledu toho, že by o mě nemusel být zájem, ale spíš toho, že s přibývajícími roky už člověk sleduje také možnost se zabezpečit. Uvidíme, co bude. Teď se soustředím jen na tuto sezonu, příprava probíhá výborně a já se pomalu chystám na odlet do Montrealu, kde budu trénovat. Nevidím důvod, proč bych neměl být v top kondici a v kempu se pak poprat o místo.“
Teď k vydařenému loňskému ročníku, vy jste se hodně rozstřílel a sezonu zakončil s devatenácti góly. Více než měsíc jste dokonce vedl střeleckou tabulku AHL.
„To je pravda, ale já jsem vždycky dával hodně gólů. Jen první dvě sezony na farmě Philadelphie byl problém, že nás trénoval Terry Murray, a ten dával stále prostor stejným hráčům. Chvílemi se mi dokonce zdálo, že u mě spíš stále vypichoval chyby, než aby hledal to pozitivní.“
Takže pomohl příchod nového kouče Scotta Gordona?
„Přesně, navíc se to chvílemi i pro mě vhodně sešlo, to když se zranilo několik hráčů. Ti rázem uvolnili místo třeba v první přesilové formaci a mně se začalo dařit a góly jsem dával. Bohužel pak jsem se zranil já a na pět týdnů jsem vypadl ze sestavy a těžko se mi do toho znovu dostávalo. Ale ukázal jsem, že góly dávat umím a doufám, že tu šanci zase dostanu.“
Za povedenou sezonou tedy není něco víc? Nezměnil jste například přes léto přípravu?
„Přípravu, si myslím, mám dobrou pokaždé. Ale je fakt, že když jsem přišel před rokem do kempu, tak jsem údajně měl suverénně nejlepší testy ze všech asi šedesáti hráčů, a to určitě také hrálo nějakou roli. Ale hodně to je o té šanci. Dostal jsem čuchnout, dal jsem góly, povedlo se mi několik zápasů, stouplo mi sebevědomí a rázem to je o něčem jiném.“
Cítil jste pak, že když jste zaujal pozici gólového lídra, začal na vás tým více spoléhat?
„To si nemyslím, ale bylo cítit, že mi věří trenér. Viděl, jak si na střílení branek najednou věřím a on v tu chvíli úplně stejně důvěřoval mně. Rázem mi pak stoupl ice-time a šancí na góly začalo přibývat.“
Přesto jste se ani jednou nedočkal povolání do prvního týmu. Slyšel jste aspoň chválu od vedení Flyers?
„Dokud se mi dařilo, byla to samá chvála. Ale ono je to složitější, jednou povolali Chrise Connera, přitom chtěli do prvního týmu vzít mě, nebo Nicka Cousinse, jenže vytáhnout nás nemohli, protože nebyl prostor pod platovým stropem, což byla trochu škoda. I tohle jsem teď u nové smlouvy zohledňoval.“
Ve Philadelphii je teď s Jakubem Voráčkem, Michalem Neuvirthem a Radko Gudasem taková malá česká kolonie, komunikují s vámi čeští hráči?
„Nejvíc jsem v kontaktu s Gudym, s tím si sedíme asi nejvíc, ale musím říct, že všichni tři jsou v pohodě.“
I tak je ale běžné, že českých hráčů v zámoří spíše ubývá, proč?
„To nedokážu říct. Z pohledu hráčů z AHL je asi jasné, že některým klukům už prostě došla trpělivost. Třeba Dominik Uher byl na farmě ještě o rok déle než já a už z toho zkrátka nebyl moc šťastný. Záleží na mnoha aspektech a je to individuální. Já si teď věřím, doufám, že nebudu daleko od prvního týmu, ale může se stát, že po dvou měsících budu mít úplně jiný názor. Ale doufám, že ne.“
