Růžička se naštval: Pohřeb, svatba, pohřeb, svatba. Takhle hrát nejde!
PŘÍMO Z MINSKU | V první třetině mu šediny naskakovaly podobným tempem, jakým nažhavení Francouzi sypali jeho omámeným svěřencům jeden gól za druhým. „Celé mistrovství je jako svatba, pohřeb, svatba, pohřeb. Takhle zkrátka nemůžeme hrát,“ hudroval Vladimír Růžička i přesto, že tým nakonec divočinu s nepříjemným sokem zvládl vítězně (5:4 v prodloužení), vyhne se Rusku a ve čtvrtfinále jej čeká tým USA.
Ztropil jste pořádný vítr o první přestávce?
„Všichni si uvědomovali, co se děje, a chtěli zápas vyhrát, abychom šli ze třetího místa. Škoda, že jsme k tomu v úvodní třetině nepřistoupili dobře, zase jsme dloubali puky. Nemůžu se zbavit dojmu, že pořád hrajeme takový hokej na náhodu a čekáme, že nám něco vyjde.“
Ať je to, jak chce, podařilo se vám alespoň obrátit třígólovou ztrátu. Co bylo z tohoto hlediska nejdůležitější?
„Že se nám podařilo snížit na 1:3. Druhá třetina už byla výborná, hráli jsme velice dobře, měli jsme obrovský tlak. Podařilo se nám zápas otočit, byla škoda, že nepadl gól z trestného střílení na 5:3. Třetí třetina ale bohužel opět začala naší chybou, dostali jsme gól na 4:4. Ale celkově jsme zase jeli pětkrát sami na bránu… Samozřejmě jsme dostali hodně gólů, ale úplně v pohodě jsme jich mohli dát osm. Jenže my je prostě nedáme. Aspoň, že jsme to dali v prodloužení, protože nájezdy nám nejdou. Třeba se to někdy zlomí.“
Odechl jste si, že nejdete ve čtvrtfinále na Rusy?
„To je úplně jedno. Rusové samozřejmě hrajou dobře, ale je to jen jeden zápas. Máme Ameriku, která asi taky nebude špatná. Když vidím, jak tady na MS hrajeme, jak s každým remizujeme… Kdyby tady bylo jakékoli mužstvo, budeme remizovat a pak prohrajeme na penalty, nebo vyhrajeme v prodloužení. To nechápu. Zkrátka to nechápu.“
Druhá třetina byla to jediné, s čím jste byl v utkání spokojený?
„Jo, ta byla vynikající, jenže my nevydržíme hrát. To je celé mistrovství. Zkrátka hrajeme chvilku dobře a pak přestaneme. To je jako svatba, pohřeb, svatba, pohřeb. Dobrý, špatný, dobrý, špatný. Takhle to pořád střídáme, bohužel v tom špatném vždycky dostaneme nějaký gól. A v tom dobrým dáváme gólů na můj vkus málo. V takovémhle utkání jsme měli vyhrát 8:4. Máme dva dny na to připravit se, kluci si musí tohle uvědomit, pak můžeme být úspěšní. Nebo si to bohužel neuvědomíme a pojedeme ufňukaní domů.“
Čím to, že se špatné pasáže opakují celý turnaj?
„To je právě to. Když o tom pořád přemýšlím víc a víc, přesně vidím, že těch pět týdnů přípravy jsme mužstvo neměli tak silné, ale zase hrálo úplně jinak. Současná hra mi připadá taková, že čekáme, že něco vyjde, jsme lehkovážní. A to není dobře. Nemůžeme hrát na náhodu, ale ze zabezpečené obrany. Když to nepůjde dál, ve čtvrtfinále budu hrát klidně na deset lidí, kteří to odmakají. Podívejte se na Francii. Ta přejede červenou čáru, a když nemá přečíslení, napálí puk na zadní mantinel. My to neuděláme. Furt si házíme nějaký prohazovačky, oni nám to vypíchnou a zase jedou…“
