Nižněkamsk v Tatarstánu. Město, z kterého internetové průvodce vypichují jen velkou chemičku a zdejší fotbalový a hokejový klub. Více zajímavého tu nenajdete snad ani s použitím lupy. V květnu do Neftěchimiku hrajícího KHL zamířil litvínovský Robin Hanzl, v srpnu jej následoval Andrej Nestrašil. Jak probíhá po devíti letech v zámoří Nestrašilova aklimatizace v Rusku? O tom hovořil 26letý forvard na srazu národního týmu před odletem na turnaj Karjala.
Když se Andrej Nestrašil usměje, připomíná boxera po výživném K.O. Ale i přes vymlácený chrup se v útrobách holešovické Tipsport Areny culil hodně. Ke spokojenosti přispěla pozvánka do národního týmu i nové angažmá po krušném posledním roce v Americe. Nestrašil v uplynulé sezoně odjezdil za Hurricanes jen 19 utkání, jinak působil na farmě v Charlotte. V NHL má na kontě 128 zápasů pro 48 bodů za 17 branek a 31 asistencí. Další teď chvilku nepřidá, zvyká si nové adrese.
Jak se vám na vaší nové štaci zatím líbí?
"Já jsem tam šel s tím, že to bude hlavně o hokeji, nic dalšího mě nezajímalo. A tím, že se nám zatím daří, jsme na čtvrtém místě ve Východní konferenci KHL (naposledy se Nižněkamsk nedostal do play off, pozn.red), a s Robinem Hanzlem jsme hodně vytěžovaní, tak jsem hodně spokojený."
V průměru trávíte na ledě přes 18 minut a v 29 zápasech jste nasbíral 18 bodů za šest branek a 12 přihrávek. To je celkem vydařený start, že?
"Jsou se mnou myslím spokojení. Já jsem hodně rychle pochopil, že v Nižněkamsku se nálada hodně odvíjí od toho, jak se daří týmu. Když to nejde, vždycky to odnesou zahraniční hráči, takových nás je v týmu pět, my bychom měli týmu nejvíc pomáhat. Zatím vyhráváme, všechny zápasy sice byly snad jen o gól, ale to nevadí. Nálada je zatím dobrá."
V NHL jste hrál na křídle, teď jste centr, proč?
"Jsem takový hokejový chameleon, můžu hrát asi kdekoliv, za těch devět let je mi to asi už jedno. V NHL mě nikdy nechtěli dát na centra, protože si mysleli, že na to rychlostně nemám. V Rusku mě naopak dali na centra hned, což je zvláštní, protože ten led je daleko větší a musí se daleko víc bruslit. Ale asi dobře čtu hru a tak nějak tuším, kudy to půjde."
Co život mimo mantinely, jak to v Nižněkamsku zvládáte?
"Já vyrůstal v Praze v paneláku, naši spali na matracích a neměli ani postel. Všichni jsme spali v jednom pokoji, já moc nejsem na nějaký luxus. Já jdu stejně ráno na zimák, kde jsem celý den. Týden jsem pak pryč na tripu, pak tam jsme zase dva dny, a pak zase pryč. Pro mě to nějak mentálně hrozné není. Horší je to pro přítelkyně, které nic takového nemají, a jsou zavřené celý den v bytě. To si nedokážu představit, to musí být fakt hrozný. Žádný kontakt s lidmi okolo a tak."
S Nazarovem se dá normálně bavit
Problémem je asi i jazyk, viďte?
"No moc lidí ve městě anglicky nemluví, možná asi tak dva. (smích) To je pravda, třeba i můj řidič umí jen rusky, takže všechno domlouváme přes Google Translate. Samozřejmě to změna je, že by to ale na mě mělo nějaký výrazný dopad, to ne."
Anglicky určitě ale mluví trenér Andrej Nazarov, známá to postavička, hodně kontroverzní...
"Ten anglicky mluví výborně, má odehráno okolo šesti stovek zápasů v NHL. Kromě něj pak na stadionu mluví anglicky ještě jeden člověk, takže když něco potřebujeme, jdeme za ním, aby nám překládal. Domlouváme se rukama nohama, nějak to vždycky dopadne."
Co na Nazarova, duchovního otce bitkařů z Čechova, který se během trenérské kariéry pral s fanoušky, nebo házel lahve po hráčích, vůbec říkáte?
"Možná budete překvapený, ale mé zkušenosti jsou zatím jen pozitivní. Samozřejmě je při zápasech hodně emotivní, o tom žádná, a křičí, dokáže se do toho hrozně položit. Ale když se pískne konec zápasu, je zase normální člověk. Dá se s ním normálně bavit, jsem s ním spokojený."
Jaký má přístup k hráčům v kabině?
"Je to trošku cholerik, má něco přes dva metry a sto kilo, takže budí respekt sám o sobě. Kolem něj všichni chodí po špičkách, ale dokáže s ním být i sranda, dokáže se bavit o úplně normálních věcech. Ale videa a články o jeho excesech jsem samozřejmě viděl nebo četl, ale musím říci, že za celou sezonu se zatím nic podobného nestalo a všechno bylo v pohodě."
Prozraďte, jak populární je vůbec hokej v Nižněkamsku?
"Já byl hodně překvapený, že na začátku sezony na nás moc lidi nechodili. Až později jsem se dozvěděl, že v minulém ročníku měli lidé pracující v chemičce, takže skoro polovina lidí ve městě, vstup na zápasy zdarma. To se teď změnilo, takže chvíli trvalo, než si lidé cestu na stadion zase našli. Ale díky tomu, že se nám daří a jsme v tabulce vysoko, už bylo na posledních zápasech zase skoro vyprodáno."
Musí být příjemné mít v kabině Robina Hanzla, že?
"To ano, jsme spolu vždycky na pokoji, když někam cestujeme, je to moc fajn. Kromě něj jsou tam navíc také dva Američani, jeden z nich tam hraje už pět let, takže ten mně i Robinovi se vším pomáhal. Samozřejmě je to díky nim lehčí, ale má to i své zápory. Čím více importů v týmu je, tím míň se člověk naučí rusky. Ruština mi proto zatím opravdu moc nelepí. (smích)"
