Růžička odhaluje nové hvězdy. Ale jsou to pořád jen bažanti, říká

Péruje je od mládí. Klučiny, které si vyhlédne už třeba v žáčcích, potom nespustí z očí. „A když je jim kolem čtrnácti, už na ně vytvářím tlak,“ vysvětluje slávistický boss Vladimír Růžička recept na to, jak vychovat spoustu výborných hráčů nejen pro Slavii.

Sedmnáctiletý Hertl nastoupil v lize teprve potřetí, ale hned takhle zazářil. Čekal jste to?
„Ani jsem nebyl moc překvapený, je to hráč, kterého sleduju už hodně dlouho. Počítal jsem s tím, že za nás bude hrát a já pro něj udělám v sestavě místo. Stejně jako jsem to vyřešil i s předešlými mladými kluky, které postupně zabudovávám. A také od něj si něco slibuju. Není to tak, že je postavím jenom proto, abych si udělal čárku.“

Je pro vás velkou výhodou, že ve Slavii dohlížíte i na celou mládež a máte tedy přehled?
„Určitě jo. Třeba právě Tomáš (Hertl) je u nás odmalinka, celou dobu ho pozoruju.“

Cit pro výběr talentů vám rozhodně nechybí...
„To zase nevím, ale je jasné, že ten hráč na to musí mít, abych mu dal šanci. Nemůže nastupovat jenom z toho důvodu, že je mladej... To je nesmysl. Taky to chce trpělivost. Jde o to jim dát šanci, podržet je, protože oni nám to pak vrátí. Někdy se stává, že spíš někdo přehlídne chybu u staršího, jemuž ji promine. Ale mladýmu ne, což je špatně. Na ty kluky se nesmí jen řvát, ale je třeba je podržet, dát jim šanci a znovu je na ten led poslat. O tom to je, vždyť se pořád učí.“

Je to pro vás osobně o hodně jiná práce, než když jste měl ve Slavii kádr plný hvězd?
„Vždycky pracuju s tím, co mám k dispozici. A je pravda, že je to každý rok trochu jiné, stejně jako jsem to zažil u reprezentace. V jednu chvíli jsem měl samé hvězdy z NHL, potom zase třeba na šampionátu v roce 2010 v Německu to bylo úplně naopak, ze zámoří nejel skoro nikdo. A i o tom by měla být práce trenéra – musí pracovat s hráči, které má. Není to jenom o tom vést skvělé mužstvo složené z hokejistů, které si dopředu sám vybere.“

Jak to v praxi vypadá, když někoho ve slávistické mládeži sledujete dlouhodobě?
„Na někoho narazím třeba už v žáčcích, sleduju, jak se chová, už v tu dobu se ho snažím trochu usměrňovat. Ale ty skutečně velké nároky na něj mám až třeba v mladším dorostu, kdy je mu čtrnáct nebo patnáct. Ten kluk má vytvořený výborný podmínky, ale na druhý straně na něj fakt tlačím právě s tím vědomím, že si ho chci vychovat jednou pro áčko. Takže musí hrát pod tlakem, pořád musí být vidět. A ne, že přijde zápas jenom odklouzat. Navíc jsem denně v kontaktu s mládežnickými trenéry, neustále to rozebíráme, diskutujeme. Ono to takhle funguje. A musím říct tu zásadní věc – všichni ti kluci u nás v mládeži cítí, že jednou šanci v áčku mohou dostat, což je pro ně motivace jako hrom. A pro nás v klubu je to navíc i výborné pro budoucnost, právě na odchovancích chceme také stavět.“

Pokud máte na výběr víc talentů, dáte na intuici?
„Když jsou tři čtyři, šanci dám všem. Někomu dřív, někomu později. Což je super. Horší je, když je jenom jeden... Všichni bychom si v lize přáli, abychom měli víc takových kluků, které se mohou postupně dostat do sestavy. Ale zas takový výběr není.“

Když Hertl po zápase mluvil s novináři, vyjadřoval se o vás s úctou jako o „panu“ Růžičkovi. Cítíte, že jste právě pro tyto mladíky modlou?
„Já se moc nestarám o to, co říkají. Prostě je to náš hráč a je mi jedno, jestli je mu osmatřicet nebo sedmnáct. Když na to má, hraje. Snažíme se vytvořit prostředí, aby se i ti mladí v kabině cítili dobře, na což si dohlížím. Ale zpovzdálí, protože dobře vím, že ti starší kluci si je sami vycepují.“

A nedovolí, aby moc machrovali.
„Přesně tak. Od toho jsou tam třeba Pavel Kolařík, Petr Kadlec, Mára Tomica, kteří je srovnají. Do toho se moc nepletu, jen z dálky sleduju, jestli všechno funguje, jak má. Jenom když se mi to nelíbí, tak zasáhnu. Ti mladí si totiž musí uvědomit, že jsou to pořád bažanti. A musí to fungovat stejně jako někdy před padesáti lety. Můžeme mít nejmladšího hráče, který bude sebelepší, ale pořád si musí uvědomit, že je to bažant a musí si i v té kabině plnit to, co má. Určitě nevychováme mladé primadony, to vím stoprocentně.“

Nejsou obecně mladší hráči drzejší a „oprsklejší“ než dřív?
„Aspoň u nás v tom problém není, když přijdou z dorostu nebo juniorů, tak už jsou vycepovaní. Nebo si ho samo mužstvo srovná.“

Kdy vám tihle hráči mohou začít tykat jako ti mnohem starší?
(usměje se) „No, je pravda, že teď mě tak polovina tyká a druhá vyká. Třeba mi řeknou Růžo, ale vykají. Když se podíváte na naši soupisku, kolik je tam hráčů okolo dvaceti, dá se to pochopit. Jasně, určitě nastane doba, kdy mi začnou i ti ostatní tykat, ale je třeba dodržovat určitá pravidla, nějaká laťka musí být nastavená. Ale to ví i ti starší, kteří mi normálně tykají.“

Dohlížíte i na to, jak to jde mladíkům ve škole?
„Samozřejmě, řeším to s nimi. Všem také hned řeknu, že školu si musí pohlídat, že je to pořád základ. Chci mít hráče, kteří jsou aspoň trochu vzdělaní. A pokud si svoje povinnosti nesplní, tak po nich šlapu. Nikdo neví, co člověka jednou potká. Ti mladí jsou v tomhle ohledu trochu hloupí, stejně jako jsem byl já, taky jsem si myslel, že budu hrát jenom hokej, hokej... Ale nikdy nevíte. Takže i to vzdělání si hlídáme a i když už hráči v áčku mají profesionální smlouvy, tak na ně dupeme, že si školu prostě musí dodělat.“