Pardubice vyhrály, Sičák se vztekal: Takhle to nejde, musíme si vynadat!

Co se vám honí hlavou po výhře v zápase, který vám nevyšel?
„Nebylo to z naší strany pěkný. Hlavně ve třetí třetině to bylo něco hroznýho, soupeř měl samé šance, nepodrželi jsme si jejich sjíždějící hráče.“

Proč jste doma nestíhali?
„Nevím, každý má svoji práci a každý by si ji měl začít dělat. Takhle hokej hrát nemůžeme.“

Vynadali jste si po utkání v kabině?
„Snažili jsme se být pozitivní, ale to fakt nejde… Kladno si z nás v posledních pěti minutách udělalo střelnici, mohlo vyhrát 5:2 a nikdo by se nemohl divit.“

V čem to je, že výkony Pardubic nejsou stále optimální a pořád jako na houpačce?
„Já jsem obránce, takže to svedu na útočníky… (směje se) A oni to zase svedou na nás, to je jasný. Ale vážně. Každý si musí začít plnit svoje povinnosti. Je to tak, že na beku umíme vybojovat puk u mantinelu, odehrajeme ho nahoru na modrou, jenže tam není náš útočník, který by ho posunul dál, abychom se dostali do středního pásma. Místo toho nám to útočníci vrací okamžitě zpátky, následně si to špatně rozebereme a máme v tom hned bordel.“

Tušítě, jak ten bordel odstraníte?
„Nevím. Já to do novin říkám už asi počtvrtý, že je třeba se na to podívat na videu, ale ono to nepomáhá. V kabině bychom se měli trochu zm…, vynadat si. Jít do toho tvrdším způsobem, než si jen dokola říkat: Hele, támhle si to možná mohl udělat trochu jinak a podobně. To nikam nevede.“

Půjdete v kabině příkladem? V hokeji toho máte dost za sebou.
„Že jsem dal první gól sezony neznamená, že hned budu ten zlej. Na druhou stranu, poradím rád.“

Cítíte, že jako tým hazardujete s přízní pardubických fanoušků? Vaše hra je nemůže uspokojovat.
„Stoprocentně. Hokej, který jsme předváděli v přípravě a teď, to je úplně něco jinýho. Asi je to na trenérovi, aby na tom trochu zapracoval (usmívá se). A všichni se s tím samozřejmě pokusíme něco udělat.“

Koncem léta jste v rámci European Trophy atraktivní hrou poráželi silná švédská a finská mužstva. Kam to zmizelo?
„Nevím… Dávali jsme pět, šest gólů, skoro jsme neinkasovali. Teď dostaneme gól a začneme bláznit, úplně zbytečně chybujeme a potápíme se víc a víc. Nedávno proti Plzni (4:1) jsme se taky dostali do krize, ale šlapali jsme, makali, vraceli se. Nevím, jestli se někteří kluci uspokojili… Rozhodně ale nemůžeme hrát na dva vstřelený góly.“

V kabině mezi některými hráči není problém?
„Není. Občas někomu něco řeknete, protože vás na ledě něčím naštval, ale to je normální věc, která k hokeji patří. To se děje všude. My jsme dobrá parta.“

Přes všechny problémy dokážete bodovat. Díky čemu jste dokázali Kladno uzamknout v poslední minutě a nakonec 9 vteřin před koncem rozhodnout?
„Vůbec nemám ponětí. Kladenští kluci ale předtím dlouho útočili, zapomněli vystřídat, dostali se do laktátu a nestíhali tolik. Já to měl už předtím gólem třikrát na střelu, lidi pískali, proč nepálím, tak mi nezbylo nic jiného než to vypustit a padlo to tam… (usmívá se) Stál přede mnou hráč, chtěl jsem to vystřelit nahoru a byl to gól, který ukončil naše trápení.“

Kdy naposledy jste prožil podobnou gólovou radost?
„Já jsem byl rád za gól hlavně kvůli tomu, že jsem do Pardubic přišel jako posila a i když jsem hlavně gólům zabraňuju, vím, že občas musím udělat něco navíc. A tohle je přesně to, čím bych rád přispíval. Já se jinak v Pardubicích cítím moc dobře, ale strašně mě štvou ty nevyrovnaný výsledky. V přípravě jsem si říkal: Tak tohle je pecka, titul uhrajeme úplně v klidu! Všechny jsme přehrávali. Pak nás tady doma položila Sparta (2:6) a od té doby mám pocit, že to nejde. Musíme to zvednout, pokud každý z nás bude makat, jak se makat má, tak to nahoru půjde. Nemůžeme hledat výmluvy, proč to nejde.“