Omlácený Kovář vyhlíží drsňákův návrat: Hollweg na Slavii přitvrdí!
Dal jedinečný gól, na další krásně přihrál. Ale mnohem víc se v případě plzeňského Jana Kováře řešilo, jaké rány ve čtvrtém semifinále hokejové extraligy se Slavií schytal. Nejdřív ho bek Koma nabral kolenem, pak ramenem do hlavy. „A už se mi teď jenom motá,“ usmál se po porážce 2:3 potlučený domácí tahoun. „Ne, jsem v pohodě. To je hokej, dostal jsem ránu, to se stane...“
Jaký máte z vypjatého utkání dojem?
„Ono to dodneška bylo takový, že se to ani moc neřezalo. Uvidíme další zápas...“
Slávisté dost řezali zvlášť vás? Co si o tom myslíte?
„Ani nevím... Posouzené jako fauly na vyšší tresty ty dvě situace nebyly, to mluví za vše.“
V danou chvíli na ledě jste ale nebyl takhle v klidu, že?
„No. Po tom prvním faulu mě totiž bolelo koleno, ale to mě po druhém zákroku bolet přestalo, protože mě začala bolet hlava. Tak aspoň že tak.“ (usměje se)
Následně jste odmítl přestávkový rozhovor do televize. Bál jste se, že řeknete něco proti sudím?
„Vůbec ne. Rozhodčí asi mají čistý svědomí, pan Minář mi po zápas říkal, že mě (Koma) trefil do hrudníku, takže to asi bylo v pořádku. Já v tu chvíli fakt nevěděl. Hledal jsem kotouč a dostal jsem ránu, takže těžko říct... Rozhovor jsem odmítl, protože jsem šel hned za doktorem a chtěl jsem nějaký prášek proti bolesti.“
Bylo těžké pak udržet koncentraci na zápas? Nechtít oplácet?
„Já nevím, já chvíli moc nevnímal. Naskočil jsem zpátky až na tu přesilovku pět na tři, kterou jsme sehráli špatně, v tu chvílí šlo z hlavy, že předtím byly nějaký zákroky. Pro mě i pro kluky, pokračovali jsme dál. Já jen byl trochu otřesenej, bolela mě hlava, ale jinak to bylo dobrý. To je play off, jsou tam takový zákroky. Nám příště po disciplinárním trestu naskočí Ryan (Hollweg) a ten určitě přitvrdí.“
Chtěl jste ho mít na ledě v okamžiku, kdy se kolem vás jiskřilo?
„Ono co by v tu danou chvíli zmohl, že jo... Ze střídačky by na led nemohl. Ale je pravda, že by asi soupeř byl klidnější, kdybychom ho měli v sestavě.“
Táta bude mít z gólu radost
Jak jste na tom se silami? Sice se vám před minulým zápasem vrátili tři marodi, ale zase jste přišli o Johnsona a Dvořáka, soupisku každý zápas lepíte.
„Nedá se nic dělat, stejně se pořád snažíme hrát na čtyři lajny. Máme tam mladé, Sedla (Sedláčka) a Páťu Petrušku, kteří výborně plní roli, jakou mají. Dva hráči nám vždycky odpadnou, dva přibudou, takže lidi jsou pořád ve stejným počtu.“ (usměje se)
Při porážce zaniklo, že jste trefil náramný gól z nulového úhlu. To ale nebyla náhoda, vy to odsud zkoušíte, že?
„Mně furt říká táta, ať to tady odsud zkouším. Tak aspoň on bude mít radost.“
K výhře ve čtvrtém utkání vám chyběla větší údernost. Co ještě?
„Těžko jsme se v přesilovkách dostávali ke Slavii do pásma. Vždyť my tam byli snad jenom jednou a dali jsme z toho gól. Musíme na tomhle zapracovat, aby to příští zápas bylo lepší. Musíme taky hrát pořád aktivně, dohrávat je. Jen je rozdíl hrát tvrdě a zákeřně. My chceme být tvrdí...“
