Hokej strádá, potřebuje pomoc, varuje švédská legenda Sundin
Hokejové stadiony nezažily moc výraznějších lídrů. Mats Sundin, jeden z těch, kteří včera vstoupili do Síně slávy IIHF, byl ztělesněním šéfa. Kapitána. Toho, kdo táhl své týmy příkladem. Torontu velel s céčkem na dresu 11 let, teď už jen sklízí uznání za fantastickou kariéru, podtrženou olympijským zlatem z roku 2006. „Hokej je nejlepší sport na světě,“ opakuje, kudy chodí.
Stejně, jako to Mats Sundin uměl s hokejkou, ovládá teď řečnické umění. Perfektní proslov pronesl třeba minulou sezonu, když vyvěšovali jeho dres Maple Leafs, včera ve svém rodném Stockholmu se 42letá legenda rozvášnila nad tím, jak je potřeba zase vzbudit v dětech vášeň pro hokej…
(směje se) „Ne, ne. Ale snažím se aspoň něco říct, když už mám příležitost. Zrovna teď totiž hokej ve Švédsku a zvlášť ve Stockholmu trpí. Roky tu byl jen on a fotbal a teď ho najednou hraje míň a míň dětí. Jde o nákladný sport a my v podstatě ani nemáme pořádné zázemí, které dětem můžeme nabídnout. Proto je tak moc důležitý švédský úspěch na tomhle turnaji. Třeba když dorazila dvojčata Sedinova, ukázala, že máme superhvězdy, které zajímá národní tým. Čím víc dětí tohle uvidí, tím víc jich můžeme nadchnout.“
To asi není jen švédský problém, ne?
„Ne, není. Děti dnes všude ve světě mají tak moc možností jak trávit svůj čas, kdežto hokej stojí spoustu peněz i času. Hokejová komunita potřebuje dál tvrdě pracovat a podporovat náš sport v růstu. Pro mě je totiž nejlepším sportem na světě. Ať z pohledu hráče nebo diváka.“
Co vy bývalí hráči můžete pro propagaci hokeje dělat?
„Prostě přispívat, být k dispozici pro každou možnost, kdy je nás potřeba. Už jen tady na tomto šampionátu jsme se my s Peterem Forsbergem a Nicklasem Lidströmem snažili formou různých akcí přilákat více pozornosti, tohle je cesta, kterou mohou bývalí hráči pomáhat.“
„Bylo to skvělé. I to, jaký hokej pak proti Bostonu předvedli. Mají nejmladší tým v NHL a ty nejlepší fanoušky na světě, kteří si zaslouží, aby poprvé od roku 1967 konečně mohli podporovat mužstvo, které má šanci na úspěch. Teď ho konečně zase dostali. Mladou partu s talentem, na níž se dá stavět. Věřím, že budou lepší rok od roku…“
Vy sám ještě stále v Kanadě bydlíte?
„Ne, přestěhovali jsme se se ženou zpátky do Švédska, stavíme dům a plánujeme rodinu. Je fajn trochu povolit a nemít nic v souvislosti s hokejem na starosti. Uvidíme v budoucnu, jestli se k němu vrátím.“
