Generálové PSG a Interu. Které nenápadné hvězdy dotáhly giganty do finále?
Málokdo před startem Ligy mistrů tipoval tuto dvojici ve finále. V sobotu proti sobě v Mnichově stanou PSG a Inter. Dva odlišné celky herním pojetím se probojovaly do zápasu o „ušatou trofej“ díky možná nenápadným hrdinům. Mladí dribleři z Paříže okouzlili ve vyřazovací části svět, když vyřadili tři anglické velkokluby. Zkušení a kompaktní „Nerazzurri“ si poradili s Bayernem i Barcelonou. Na které hráče se ve vrcholu fotbalové sezony zaměřit?
Ousmane Dembelé
Achraf Hakimi
Jako by mu Enrique rozvázal řetězy. Na pravém beku má naprostou volnost a splácí to přesností, timingem i góly. Skóroval ve čtvrtfinále i semifinále, pohyboval se s elegancí a úderností zároveň. Hakimi není bek, je to tornádo převlečené za obránce. Umí bránit, ale nejradši píchne balón, rozběhne se a zmizí ze záběru.
Gianluigi Donnarumma
Nemluví nahlas. Jen chytá. A když jde o všechno, je tam dřív než panika. Penalty na Anfieldu? Jeho parket. Aston Villa? Zavřel bránu a zhasl světla. S Arsenalem z něj znovu šla klidná síla jak z mramoru. Nohama možná netančí, ale rukama kreslí zázraky. Jestli PSG vezme treble, budou na trofeji i jeho otisky – v rukavicích, které nepropustí pochybnost. A teď? Ital odchovaný AC Milán proti Interu. Derby na nejvyšší úrovni. A kdo ví, možná první brankář od Lva Jašina, který si po 62 letech sáhne na Zlatý míč.
Khvicha Kvaratskhelia
Mívá momenty, které změní rytmus zápasu jediným dotekem. Gól proti Aston Ville? Highlight čtvrtfinále. Je nepředvídatelný, neklidný, pořád ve střehu. Jeho kličky jsou drzé i hravé, jako by se míč lepil kopačku z vlastní vůle. Gruzínský expres nemá pevnou trasu, ale když se rozjede, bývá pozdě ho zastavit. V PSG je tichým proudem pod hladinou, ale když se vynoří, může rozhodnout. Bojuje o dva tituly v jedné sezoně – s Neapolí a Paříží – a směřuje k druhé nominaci na Zlatý míč. Finále může být jeho plátno. A štětec má u nohy.
Nuno Mendes
Roky se mluvilo o jeho potenciálu. Teď je z něj fakt. Zastavil Salaha, sebral dech Aston Ville a ustál i zkoušku jménem Bukayo Saka. A přitom ve všech těch zápasech zvládl i útočit (dvakrát skóroval). Silný v soubojích, rychlý v návratech, ostrý v nábězích. Na levé straně rozehrává neokázalou revoluci. Proti Dumfriesovi to bude sprint a tanec na ostří – bitva o každý metr i nádech.
Vitinha
Když se loni jeho jméno objevilo mezi kandidáty na Zlatý míč, leckdo zvedl obočí. Letos? Překvapila by spíš jeho absence. Vitinha je mozek Enriqueho zálohy – dirigent rytmu, neúnavný běžec, přesný jako metronom. Na cestě do finále držel střed proti Liverpoolu, Aston Ville i Arsenalu. A i když proti Gunners neproměnil penaltu, jeho autorita tím neutrpěla. Ve finále bude jako vždy uprostřed všeho podstatného.
Désiré Doué
Barcola možná nasbíral víc gólů, ale Doué přinesl kouzlo. V Lize mistrů zazářil právě ve chvíli, kdy to má váhu – akcemi, které lámou zápasy, strhnou publikum a nutí trenéry zpozornět. Bývalý talent z Rennes, fantastický driblér a „nový Neymar“, se velké scény nebojí. A pokud si formu udrží i pro Mnichov, Ballon d’Or už možná čeká ve startovních blocích jeho devatenáctileté kariéry.
Lautaro Martínez
Ofenzivní tvář Interu, kapitán a muž, který nese tým na ramenou. Zdálo se, že kvůli zranění ze semifinále s Barcelonou přijde o zbytek sezony. Jenže o šest dní později už znovu rozdával údery – dal gól, vybojoval penaltu a dotáhl Inter do druhého finále LM za tři roky. Navzdory spekulacím o přestupu do Premier League zůstává středobodem Inzaghiho plánu. Není jen střelec, je to motor, hlas i tep mužstva. A když se Inter po sérii porážek ocitl na hraně sezony bez trofeje, byl to právě on, kdo zavelel k odporu.
Denzel Dumfries
Před semifinále nebyl na žádném seznamu favoritů na Zlatý míč. Po něm? Dvě branky, tři asistence a výkon, který změnil pohled na celou sezonu. Dumfries má v sobě všechno: sílu, nezdolnost i smysl pro velké momenty. Na pravé straně je nezastavitelný: běžec, ničitel, trvalá hrozba. Jeho střet s Mendesem slibuje jiskry a syrovou energii. A pokud Inter ovládne Evropu, Dumfries bude jedním z hlavních důvodů.
Marcus Thuram
Přišel zadarmo z Mönchengladbachu, bez fanfár, ale s odhodláním. Měl prý potřebovat čas. Nepotřeboval. Zapadl okamžitě – a ve zlomové fázi sezony se stal ideálním parťákem pro Lautara. Silný v držení míče, nebojí se soubojů a nabízí tolik pohybu, že ztěžuje život každé obraně. Není vidět pořád. Ale když se vynoří, bývá to přesně tehdy, když se začne přepisovat výsledek.
Yann Sommer
Náhrada za Onanu? Na papíře možná krok zpět, na hřišti jednoznačný posun. Sommer není showman, ale švýcarský šroub v hodinovém strojku Interu. Nenápadný, chirurgicky přesný. V semifinále proti Barceloně vytáhl zákroky, které držely naději při životě. Jeho rozvaha za obrannou pěticí je jako skrytá kotva, poslední klidné místo uprostřed bouře. Když se všechno kolem začne třást, Inter volá právě jeho jméno.
Hakan Calhanoglu
Nadhled uprostřed vřavy, oheň pod pokličkou. Nevyčnívá gesty, ale gravitací. Když má míč, hra se stáčí k němu. Zpomaluje, zrychluje, otevírá místa, která pro jiné zůstávají zavřená. Standardky kope s přesností, jako by mu nohu vedla rýsovací jehla. Z hloubi pole drží tok hry i její tvar – je pojítkem i pojistkou.
Francesco Acerbi
