Mike Danton. Nepříliš známé jméno, ale určitě si na něj pamatujete. V sezoně 2011/12 odehrál 19 zápasů za hokejisty Znojma a zvláštní je tenhle muž především tím, že kdysi si odseděl pět let ve vězení za plánování vraždy svého agenta. Mezitím se ale napravil a teď žije kočovným životem, hraje v různých evropských ligách. Zkušenost z Kazachstánu ale byla údajně taková, že by ji otrlý Kanaďan klidně oželel...
Bývalý útočník St. Louis Blues nebo New Jersey Devils začal letošní sezonu jako hráč mužstva Beibarys Atyrau, kazachstánského klubu, který tamní soutěž hraje od roku 2009. Co ale během svého působení běžně zažíval, to ho přímo šokovalo.
"Korupce a chudoba, to bylo úplně běžné. Co mě víc překvapilo, bylo jak hráče nutí k podpisům smluv a kradou jim peníze. To, že nás někdy drželi třeba deset hodin v kuse na ledě, o tom ani nemluvím," píše Danton ve svém blogu mikedanton22.com a dodává, že v této zemi ho nikdo za žádné peníze už nikdy neuvidí.
V šoku byl třiatřicetiletý hokejista už během přípravy na sezonu, do ročníku se ale přesto rozhodl naskočit. "Měl jsem slíbené vízum pro přítelkyni a dítě, ale klub ho zařídil jen na 3 měsíce. A hokejky? Do listopadu jsem musel hrát s šesti, co jsem si sám koupil, klub mi je do té doby nebyl schopen objednat," přibližoval Danton, jak mu jeho pracovní nástroj dorazil až čtyři měsíce poté, co v týmu začal hrát.
Potíže samozřejmě nastaly i po finanční stránce. "V průběhu sezony jsem zjistil, že mi plat chodí po částech a navíc nikdy ne celý. Bylo mi řečeno, že z toho, co vydělávám, mi náleží jen 70 %, zbytek patří trenérskému štábu," píše Danton a zároveň dodává, že ve smlouvě o ničem podobném samozřejmě zmínka nebyla.
Co se týče bydlení, ani to se neobešlo bez problémů. Do Dantonova bytu zatékalo, a když chtěl jiný, aby se se svou rodinou nemusel mačkat na jedné velké posteli, musel si připlácet dalších 100 dolarů měsíčně.
Žádná velká sláva to nebyla, ani co se týká okolí a města. "Všude se to hemžilo zatoulanými psy a koňmi. Jednou třeba ležela koňská noha na děstkém hřišti před domem. Navíc každou druhou budovu tu hlídali lidé s automatickými zbraněmi," přibližuje Danton tamní úskalí.
Nepříjemnosti pokračovaly i v obchodech, kde se mu běžně jako cizinci místní snažili naúčtovat něco, co ani nezaplatil. A bylo i daleko hůř... Jaké z toho plyne poučení? "Nehleďtě v životě jenom na peníze. Já jsem strávil 65 měsíců svého života za mřížemi a tohle bylo daleko horší," uzavřel Danton.
