Hokejová veřejnost se rozdělila. Kluby i svaz jsou pro zachování výchovného, podle kterého mají malé děti už na zákadní škole desetitisícové hodnoty. Proti tomu se bouří část rodičů, která kritizuje hlavně to, že jejich malí hokejisté nemohou svévolně přestupovat a v některých případech dokonce přestup musí zaplatit sami, když nový klub nechce částku uhradit. "Zrušením výchovného by se ale výrazně zdražily příspěvky," vysvětluje pro iSport.cz olympijský vítěz a majitel letňanského klubu, který si zakládá na mládeži, i hokejového areálu František Kučera. "Je to ale velmi složité téma," říká.
Jak se díváte na výchovné za děti?
„Výchova hráče za sezonu stojí nějakou částku, kterou příspěvky vůbec nepokryjí. Rodiče si neuvědomují, co stojí provoz: dítě je pětkrát v týdnu na ledě, týmu se věnují dva nebo tři trenéři, klub platí rozhodčí, cestu na zápas… Například u nás jsou nejdražší příspěvky dva tisíce korun na měsíc (11 měsíců v roce), ty v žádném případě nestačí na pokrytí nákladů. Rodiče se pak nemohou divit, že tu existuje nějaké výchovné. Dnes jsou rodiče kvůli tomu, že jejich dítě jednu třetinu nehraje, schopni hned odejít z klubu. Stávající situace tak i chrání kluby, aby malí hráči neustále nepřestupovali. Je to na diskuzi, aby se současným stavem někdo zabýval, ale všichni víme, že hokej je drahý sport.“
Skutečnost, že dítě například v sedmé třídě má hodnotu sedmdesáti tisíc korun, je však neadekvátní.
„Je to dost tvrdé, ale je potřeba zabránit tomu, aby děti třeba během sezony opakovatelně nepřestupovaly. Pokud by se systém změnil, tak jen tak, aby hráči nerotovali mezi kluby. A i kdyby mohli jen po sezoně, tak to také není správné. Pokud chcete někoho vychovat, tak to chce nějakou koncepci.“
Kdyby se zrušilo výchovné, zvýšily by se příspěvky?
„Ano. To by pak nestály dva tisíce, ale šest tisíc měsíčně. To by byl konec českého hokeje, nikdo by ho nehrál. Vím, že i rodiče mají výdaje, že například platí výstroj, ale když jim řekneme, kolik stojí roční provoz jedné kategorie, tak se diví.“
Neměli by ale rodiče být ze strany klubů víc informovaní? Může se stát, že rodiče, kteří nesportovali, tabulkové odstupné vůbec neznají, a pak, když jejich dítě chce odejít, tak jsou překvapení. Děti totiž do výchovného spadají už vznikem registrace.
„Samozřejmě že by kluby měly informovat rodiče dopředu, jaký je přestupní řád. My to slovně vyloženě neděláme, ale postoj klubu při přestupech je na internetových stránkách i na zimním stadionu. Rodiče si ale vždy mohou na začátku vybrat, kde dobře pracují s mládeží a kam dítě umístí. Tam pak může vydržet řadu let. Mají však tendenci být nespokojení s jakoukoli maličkostí: že ho trenér přeřadí z první do třetí pětky a už chtějí odejít. To je klasické české myšlení. Co mám zprávy z finských a švédských žákovských soutěží, tak nevím o tom, že by tam rodiče měli tento přístup. Když se přijdete podívat na zápas v Česku, tak se divíte, co mnohdy rodiče vyvádí. Vůbec nejsou objektivní.“
Jaká je tedy vaše politika přestupů?
„Třeba extraligu juniorů nemáme a nikdy mít nebudeme, a pokud je o kluky zájem, tak je pouštíme na hostování a umožníme jim odejít. Když na extraligu mají, někdo o ně má zájem, tak ať hrají v nejvyšší soutěži. V dorostech ale máme extraligu a v těchto kategoriích hráče nepouštíme. Tam ať zaplatí klub nebo rodič. To se nám stalo snad jednou a jeho tátovi jsem říkal: ‚Neblázněte, tomu klukovi je teprve patnáct let a nemůžete vědět, co bude za dva roky. Tady máte nejvyšší soutěž, tak kam chcete odcházet.‘“
Je příjem z výchovného pro vás klíčový?
„Pro nás to není téměř žádný příjem. I svaz tvrdí, že přestup podle tabulkových hodnot se málokdy uskuteční. Většinou se kluby mezi sebou dohodnou formou hostování, výměnou, nebo tak. Když je nějaký nespokojený rodič a má finanční prostředky, tak zaplatí sám od sebe. Málokterý klub dá takové peníze za třináctiletého kluka, protože se vůbec neví, jaký bude jeho vývoj. Na prstech první ruky bych spočítal to, kdy jsme za mladé, třeba patnáctileté hráče, dostali peníze. Jsou však jiné případy jako Jakub Vrána či Václav Karabáček, kteří nám odešli do zahraničí. To je mezinárodní transfer a z toho nemáte ani korunu. Od první třídy mu zajišťujete tréninky, trenéry, a pak z toho nemáte vůbec nic. Pro nás jsou tak důležité příspěvky a dotace, v posledních dvou letech nám strašně pomohla podpora pražskému mládežnického hokeje od magistrátu. To pomohlo všem, kterých se to týkalo.“
Ve výsledku tedy pro změnu výchovného nejste.
„Je mi jasné, že někde třeba rodiče mají důvod k tomu, aby jejich dítě odešlo z nefungujícího klubu. Ale člověk má obavu z toho, aby se to nezvrhlo k tomu, aby děti neustále nepřestupovaly, o čemž jsem mluvil. Je třeba se rozhlédnout, jak to dělají jinde.“
Ale třeba ve Finsku jsou sice hráči do 15 let volní, ale do té doby rodiče platí příspěvky ve výši 7 tisíc korun, což by pro rodiče v Česku znamenalo značné prodražení.
„Ve světě to tak prostě chodí. Když jsem působil ve Spojených státech amerických, kde můj malý syn hrál hokej, tak všechno platili rodiče, jezdili auty i osmihodinové vzdálenosti. Další variantou je, že by byl hokej víc dotovaný státem, ale to je utopie.“
