Slova jsou zbytečná, bouřlivý potlesk mluví za vše. Řady hokejových bojovníků, kteří se dokázali vypořádat s rakovinou a pak se úspěšně vrátit do života i na led, se rozrostly o třineckého útočníka Zbyňka Irgla. A (nejen) extraligoví fanoušci věří a drží palce, že časem stejný příběh napíše i hradecký obránce Peter Frühauf.
Mario Lemieux (1993)
V sezoně 1992/1993 útočil legendární forvard Pittsburghu na rekord Gretzkého v počtu kanadských bodů (215 ze sezóny 1985/1986). Na začátku roku 1993 přišel šok - lékaři mu diagnostikovali Hodgkinovu nemoc, nádorové onemocnění mízních uzlin. Po ozařování a dvou měsících bez hokeje se vrátil na led ve Philadelphii. Na ledě úhlavního nepřítele se mu dostalo bouřlivého přivítání, Lemieux dal gól a na další přihrál. V roce 2002 slavil zlato na olympiádě v Salt Lake City.
Miloš Holaň (1998)
Elitnímu obránci zjistili při běžných testech v Anaheimu, kde tehdy hrál NHL, leukémii. Bylo mu 25 let, i po zahájení léčby trénoval a hrál. V lednu 1996 podstoupil transplantaci kostní dřeně, po několikaměsíční rehabilitaci zhubl o více než třicet kilogramů. Po dvou letech bojoval znovu o místo v Anaheimu, ale neuspěl. Doma mu návrat komplikovala pojistka, po jejím vyřešení odehrál dvě sezony za Vítkovice a Třinec.
Zbyněk Irgl (2014)
S vážnou nemocí se potýkal i Zbyněk Irgl. Útočníkovi Třince byl diagnostikován nádor na ledvině, která mu musela být odstraněna. Hokejista se po více než pěti měsících vrátil na led a byl klíčovým mužem semifinálové série proti Spartě. Pátý zápas rozhodl dvěma proměněnými nájezdy, v šestém si připsal vítězný gól na 3:2.
John Cullen (1998)
Útočníkovi Tampy Bay diagnostikovali ve 32 letech Non-Hodgkin lymfom. Po osmnácti měsících se Cullen k hokeji vrátil, za Tampu odehrál v NHL ještě čtyři zápasy. Pak se přesunul na střídačku do pozice asistenta trenéra. Za boj s rakovinou byl v sezoně 1998/99 oceněn trofejí Bill Masterton Memorial, která se uděluje za vytrvalost, sportovního ducha a oddanost hokeji.
Sakku Koivu (2002)
Finský útočník z Montrealu musel na začátku sezony 2001/02 na léčení Burkittova lymfomu - zhoubného onemocnění mízních uzlin. Podstoupil osm fází chemoterapie a ozařování, měl padesátiprocentní šanci na přežití. Vrátil se ještě na konci základní části, fanoušci mu tehdy připravili osmiminutový aplaus. Po návratu mimo jiné získal dvě olympijské medaile (stříbro 2006 a bronz 2010).
Luděk Krayzel (2003)
Vítkovický útočník měl nezhoubný nádor ve varleti. Po operaci, ozařování a tříměsíční pauze se do elitní soutěže vrátil. Hokej stále hraje, s druholigovou Porubou letos bojoval o postup do první ligy. „Nikdy jsem nebyl nemocný, takže jsem doktorovi po první zprávě říkal – dobrý, po sezoně přijdu a uděláme, co je potřeba,“ vzpomínal Krayzel. „On se na mě díval jako na blázna. Ne, ne – musíme hned!“
Olli Määttä (2014)
Dvacetiletý finský obránce z Pittsburghu musel v říjnu na odstranění rakovinového nádoru z krku. Naštěstí nebyla potřebná chemoterapie nebo ozařování, Määttä se vrátil na led už za dva týdny. „Nemyslel jsem si, že to bude tak rychlé. Rakovina je děsivé slovo, ale naštěstí mi ji našli brzy a tahle se dala snadno léčit,“ oddechl si Määttä. V sezoně zatím odehrál dvacet zápasů, ve kterých si připsal devět bodů (1+8).
Související články
