Tyto dva šampionáty měly hodně společného. Samozřejmě to, že na mistrovství světa na konci září i o týden později na mistrovství Evropy dominoval Tadej Pogačar a stříbro bral v silničním závodu mužů Remco Evenepoel. Také velmi náročnou trať. A především to, že závod dojela jen hrstka startovního pole.

Na MS ve Rwandě 28. září vyjelo do závodu 160 cyklistů, ovšem cílem jich v jeho závěru projelo jen 30. Na ME o týden později, tedy v neděli 5. října, vyrazilo na těžkou trať 97 jezdců a dokončilo pouze 17. V obou případech jde zhruba jen o 18 %.

Bývalí profesionálové se této na první pohled bizarní situaci, která je typická jen pro tuto sezonu, ale vůbec nediví.

„Evropa týden po mistrovství světa se závodním kalendářem, který je v UCI? Spousta týmů neuvolní lidi, spousta závodníků je unavených a termín není úplně šťastný. Navíc když se člověk podívá, jak to bylo těžké…“ říká k tomu Roman Kreuziger. Ten je jako sportovní ředitel se svým týmem Bahrain-Victorious ještě na závodech v Itálii. Ani jimi sezona nekončí a mnozí cyklisté, včetně třeba Mathiase Vacka, musí vydržet ještě zhruba do konce října.

Trať mistrovství světa byla svým převýšením blížícím se k pěti tisícům metrů možná nejtěžší v historii světových šampionátů. A ta na ME o týden později byla také hodně náročná.

„Okruh je těžký sám o sobě. A druhá věc je, že závod je dělaný takticky tak, aby byl těžký, aby to vyhovovalo Pogačarovi, Evenepoelovi, lidem, kteří na to mají a kteří jsou schopní i v náročném tempu závod objet a ještě zaútočit,“ přidává Ján Svorada, nejúspěšnější sprinter české historie.

Moc lidem nedávalo smysl dojíždět

„Když se pak koukáte na výsledky, tak další místa už nejsou vůbec zajímavá. Pro nikoho. Tak proč by to závodníci dokončovali jen proto, aby to dojeli? Když relativně brzy v závodě jsou mimo hru,“ chápe přístup těch, kteří závod v reprezentačním dresu vzdají.

Na evropském šampionátu měl poslední, sedmnáctý závodník ztrátu na vítězného Tadeje Pogačara 12:32 minuty. Oba bývalí profíci tak těm, kteří nechtějí dojet o půl hodiny později, dávají za pravdu.

„Byl to tak selektivní okruh, že už to moc lidem nedávalo smysl dojíždět, protože energie ke konci sezony už je, jaká je. Závodů je spousta, lidé jsou bez šťávy. Okruh to byl hezký. Kdyby byl o měsíc dřív, určitě by to bylo lepší,“ přichází s možným řešením Kreuziger.

„Měly by platit nějaké zaběhlé termíny, které by se měly dodržovat, a které by umožnily závodníkům se i dostatečně zotavit, aby se mohli připravit na tenhle vrchol sezony, pokud to má být vrchol sezony. A aby se i důležitost závodu odrážela v termínu, aby to nebylo jen někdy, kdy nejsou závody, nebo už skoro nikdo nezávodí,“ doplňuje Svorada.

Pravdou je, že v dřívějších letech tak blízko u sebe oba závody nebývaly. Třeba v roce 2022 byla „Evropa“ v polovině srpna a závod s hromadným startem na MS 25. září. O rok později byly termíny prohozené, když světový šampionát v Glasgow zahrnoval všechny cyklistické disciplíny, nejen ty silniční.

Jenže ani v příštím roce se termínové blízkosti nevyhneme. I tam bude oba silniční závody mužů dělit pouhý týden, když MS se pojede v Kanadě a ME ve Slovinsku v téměř totožných datech jako letos.

I tam je tedy pravděpodobné, že těch, kteří závod dokončí, nebude mnoho. „Často tam hraje roli i to, že každý má nějakou roli. Pokud jste jako pomocník, tak v etapovém závodě vás čekají úkoly i další dny. Ale na těchto jednorázovkách ne. Pokud vaše úkoly skončí deset, dvacet kilometrů před cílem, tak pak dojedete. Ale když třeba osmdesát, tak už nemáte motivaci a důvod,“ říká vítěz tří etap na Tour de France Svorada.

Dokončení závodníků — MS & ME