Geniální hokejista, jehož umění chválil i legendární Wayne Gretzky. V lize dal Miroslav Fryčer hattrick už v šestnácti letech a hned svůj druhý duel v NHL po dramatickém útěku přes železnou oponu vyšperkoval stejným kouskem. Jako první Čech v historii si v zámoří zahrál All Star Game. Na ledě byl neřízená střela. Stejně tak i mimo hokejové arény. V knize s výstižným titulem Můj divoký hokejový život, kterou sepsal s Lubošem Brabcem, o všem otevřeně vypráví.
„Tenhle název se mi líbil hned, sedí. Vypovídá o všem,“ usmíval se Fryčer při představení knihy, která právě jde na pulty knihkupectví (více informací na www.frycer.cz). „Můj život byl hodně divoký. Po všech stránkách, ale neměnil bych. To jsem prostě já.“
Miroslav Fryčer, který zítra oslaví 58. narozeniny, dával s Lubošem Brabcem knihu dohromady asi rok a půl. O své životní cestě vypráví poutavě, s nadhledem. S nezvyklou otevřeností. Stejně svižně je i kniha napsána. „S Lubošem Brabcem jsme si sedli od prvního setkání, na ničem jsem se nezasekli, já vlastně jen mluvil a vzpomínal,“ popisuje Fryčer. „Otevřel jsem se dost, ale všeho s mírou. Nechtěl jsem nikoho urazit nebo ponížit, dělali jsme to s respektem a úctou.“
Fryčer v knize barvitě líčí své hokejové začátky, dramatický útěk z Československa, nelehké začátky v NHL 80. let, vzpomíná na výjimečné spoluhráče. Ať už to byli Ladislav Svozil, Ivan Hlinka, bratři Šťastní, Börje Salming, Steve Yzerman nebo Mark Messier.
„Hodně jsme využívali i archiv táty Miroslava Fryčera, který mu vedl od jeho šestnácti let, když hrál ve Vítkovicích poprvé ligu,“ připomíná Luboš Brabec. „Motivací bylo i to, že i přes jeho parádní kariéru a výkony u nás není zdaleka tak známou postavou, jak by si zasloužil. Je mi ctí, že jsem mohl přispět k tomu, aby tenhle jedinečný hokejový příběh vyšel knižně. Věřím, že jeho čtení bude všechny bavit stejně, jako mě bavilo ho psát.“
Miroslav Fryčer je přesvědčený, že kniha čtenáře zaujme. „Já už si dvakrát přečetl hrubou verzi a dvakrát finální knížku,“ usmívá se. „A vždycky mi to zabralo tak dva večery. Je to napsáno takovou formou, která vás udrží. I mojí máti se to líbilo. A o to mi šlo. Poděkovat touto knihou rodičům, tátovi. Jsem rád, že se to povedlo.“
