Jako slon v Porselandu. Lev bojuje o postupové příčky i sebevědomí
Pražský Lev sice nepřipomíná majestátně kráčející šelmu, ale šlape jak slon – s dovolením použiju jméno jednoho hráče – v Porselandu. Po velkolepém obratu v zápase proti Čerepovci jeho naděje na play off KHL stále dýchá, tým oživil i těžce nabyté sebevědomí, o které předtím přišel sérií porážek, ale taky tím, že klub sešel ze směru, který si na začátku vytýčil.
Tohle všechno totiž vůbec nemuselo být. Lev si v Praze svoje publikum našel, ale hodně změnil původní tvář. V klubu prohlašovali, že půjdou cestou českých (a slovenských) hráčů.
Ti byli ochotni dát přednost Lvu před třeba lepšími nabídkami v cizině, protože doma je prostě doma. Na některé se nedostalo. Jenže místo odpovídající kvality začal Lev najímat i cestovatele, kteří herně tým mnohdy stejně nepozvednou.
Z původně plánovaného česko-slovenského ostrova v KHL, podobného jako ve Slovanu Bratislava, se Lev stal jakýmsi kočkopsem. Po sérii zbrklých a unáhlených tahů se v něm navíc místo radosti a nadšení rozhostila stísněná atmosféra jak v ponurém ruském filmu. Tohle dusno bylo cítit delší dobu.
I herní krize a nečekané problémy byly důsledkem podivností, které se v klubu dějí.
