Samkovou udivilo, jak je olympijské zlato těžké

"Má snad kilo," řekla. Za cenným kovem Samková viděla především plno práce. "Je to skvělý, ale je to pár let mojí práce, pár let práce mého týmu, který funguje ještě déle, než já jezdím. Je to satisfakce, obzvlášť v tomhle sportu. Stačí totiž takhle lusknout prsty a mohla jsem být dvacátá," poznamenala.

Na stupních si zpívala, ale slzy se prý neobjevily. "Představte si, že jsem si říkala, že bych si aspoň tady mohla trochu pobrečet. A nic," přiznala Samková. Prý při svém vlastním úspěchu nepláče. Ale jak vidí úspěch někoho jiného... "Třeba Zuzanu Hejnovou, jak dobíhá svůj zlatý závod, nebo Vávra Hradilek, jak dojížděl do cíle mistrovství světa, tak to teda natahuju," prozradila s úsměvem.

Dvacetiletá Samková neviděla stoupat českou vlajku poprvé. Už je trojnásobnou mistryní světa mezi juniory. Takže tóny hymny nijak emotivně neprožívala. "Celou dobu jsem si říkala, že ji hráli nějak moc rychle, a pak ke konci byly i ty tóny nějaký divný. Zpívala jsem a na nic extra nemyslela," vyprávěla.

Oslavy zatím velké neplánuje, vždyť sezona ještě nekončí. Obává se teď ale, že až přijede do rodného Vrchlabí, bude ji čekat plno akcí. "Bojím se, že se toho bude dít hodně, což bych úplně nechtěla. I když mi je jasný, že to k tomu patří," uvedla. Hned, jak dorazí do České republiky, má volat rodičům. "Viděla jsem video, všichni mi drželi palce. Tohle je super," řekla.

Ráda by svým úspěchem pomohla snowboardingu. "Aby se o něj zajímalo co nejvíc lidí a přišly k němu děti, bavil je a dělaly ho," řekla.