Svoboda často myslel na konec kariéry, místo toho pojede na ME

Český rekordman a halový mistr Evropy chce za minulostí udělat tlustou čáru, byť o ní nyní musí vyprávět víc než kdy jindy. "Když o tom budu mluvit, tak si budu připomínat blbé věci. Když to všechno budu říkat nahlas, tak se z toho vydeptám, chci to z hlavy vytěsnit," řekl dnes v rozhovoru pro ČTK. Krizí totiž měl mnoho. "Jedna ale byla taková, že od konce opravdu nebylo daleko," přiznal.

Z banálního zranění achillovky se před více než třemi lety vyklubaly vážné potíže; nechybělo mnoho a rozsáhlý zánět ho připravil o nohu. Musel na tři operace. "To bylo nejhorší, protože jsem si myslel, že to bude hned v pořádku. Ale když mi řekli, že zase musím na operaci, zhroutil se mi svět," připomněl.

Během tří let Svoboda mnohokrát hovořil o návratu, ale vždy zůstalo jen u řečí. Stal se terčem posměchu, čím dál častěji slýchal, že už nikdy nevyběhne. Docházely mu peníze, krátil se mu úvazek v Olympu Praha, zůstalo mu jen pár nejvěrnějších kamarádů.

Loni na podzim se zranění zacelilo a devětadvacetiletý překážkář opět začal doufat. Už v hale chtěl závodit, ale i kvůli negativní zkušenosti nechtěl nic uspěchat. "Cítil jsem sílu a výbušnost. Věděl jsem, že to v sobě mám, mám na to nějaký šestý smysl. Kdybych necítil, že mi nohy fungují, že hlava chce, vzdal bych to," poznamenal.

Když vystartoval na přeboru Prahy, vyhrál letos poprvé. Při druhém startu se zlepšil a ve třetím běhu sezony v Táboře se ukázalo, že nedoufal marně. A to na jihu Čech pršelo. "Přemýšlel jsem, jestli se na to nevykašlu, jestli nemám zvednout na startu ruku a odejít. Měl jsem obavy, jestli se nezraním, takže tam byla určitě rezerva, dá se z toho vykouzlit ještě letos dobrý výkon," věřil.

Konkrétní ale být nechtěl, i když i jemu s jídlem roste chuť. "Po těch letech jsem nečekal, že budu nejlepší v Evropě," uznal. "Ale samozřejmě, že budu chtít běžet rychleji. Mám v hlavě takový čas, který by mě letos hodně uspokojil, ale nechám si ho pro sebe," uvedl.

Finále na ME v Curychu je jeho dalším snem. A tam bude třeba běžet kolem 13,45 sekundy. Nyní potřebuje závodit, vyběhat se, trochu trénovat. V plánu má další závody v Čechách, ale rád by se podíval i za hranice mezi rychlejší závodníky. "Abych mě donutili běžet rychleji," vysvětlil.

Více než tříletá zdravotní zkušenost ho změnila. "Stalo se ze mě miminko, která se nechává opečovávat," přirovnal. "Jsem na sebe opatrný, až možná moc. Ale po těch letech nechci nic podcenit," konstatoval. Negativně se to prý na jeho závodění ale neprojeví. "Jak vlezu do bloků, tak mám takovou motivaci, že i kdybych ty překážky měl roztřískat, tak nebudu mít žádnej respekt," prohlásil rozhodně.

Tři a půl roku měl čas přemýšlet. Už nejspíš nepřijdou tradiční Svobodova prohlášení o snaze vyhrát mistrovství světa, být prvním bělochem s výkonem pod 13 sekund. "Nakonec jsem rád, že se to stalo. Začal jsem si vážit jiných věcí, které jsem bral jako samozřejmost. A vyselektovali se také lidé z mého okolí," dodal.