Marcell se vrátil po vážném zranění, šesté místo je satisfakcí
O české koulařské škole se v posledních letech mluví hodně nahlas. Začal to Ladislav Prášil bronzem na HME loni v Göteborgu, ale ve skupině Petra Stehlíka v Dukle Praha jsou další adepti reprezentačního dresu. A v České republice je aktuálně šest koulařů, kteří mají nad 19,50 metru, Martin Stašek dokonce nemohl jako čtvrtý na ME, byť měl splněný limit 20,35 m.
"Jsem spokojený, i když medaile dnes visely nízko. Ale jsem realista," uvedl Marcell po závodě. Když se vracel po druhé operaci zpřetrhaných vazů v koleni, chtěl to zkusit. Že se ale vrátí takhle, to ho samotného překvapilo. Vždyť si letos hodil osobní rekord 20,93 metru. "Šesté místo je dobré, beru to jako satisfakci, že jsem se dokázal vrátit," uznal.
Chvíli byl dokonce na třetím místě, ale věděl, že to je jen epizoda. "Nad tím nepřemýšlíte, víte, že to nebude stačit, soutěž se teprve rozjížděla," upozornil. "Ve třetích, čtvrtých pokusech se to mění, ale já to viděl nadějně pořád, zkoušel jsem to, jestli to tam nepadne, ale hlava nešla s tělem, bylo to moc silové," vysvětlil.
Dnes měl hektický den. Po dopolední kvalifikaci zjistil, že mu nejede autobus do hotelu, tak jel taxíkem. "Levné to bylo, asi 70 franků (asi 1600 korun)," podotkl v žertu v narážce na vysoké švýcarské ceny. "Ale investice to byla dobrá, najedl jsem se, dal sprchu, natáhl se," mávl nakonec rukou.
Marcell navázal na šesté místo Antonína Žalského z Helsinek před dvěma lety. Přitom oba pracují, svěřenec Josefa Šilhavého Marcell jako výrobní technolog strojírenské firmy. "Až Tondu potkám, tak si o tom pokecáme," usmíval se Marcell. Zaměstnání bere jako pozitivní odreagování od sportu. I když z Curychu kvůli tomu musí odjet dřív domů.
"Hromadí se mi tam práce, takže hned to dám dohromady, až přijedu," slíbil. Zatímco v minulém týdnu měli ve firmě celozávodní dovolenou, vrhač pracoval, aby mohl jet do Curychu. "Bez práce bych takto neházel, pomáhá mi se odreagovat. Když jsem od rána do večera trénoval, nemyslel jsem na nic jiného a utápěl jsem se v tom. Takhle jsem v práci, ve tři hodiny končím a mám čistou hlavu na trénink," popisoval.
A přestože má potíže s koleny, vrhá dál otočkou a dokonce se nevyhýbá ani soutěžím v disku. "Ale musím být opatrnější, kolena už mají něco za sebou, další operace by byl můj definitivní konec," prohlásil. I proto chodí do práce, udržuje si zadní vrátka. "To ale neznamená, že bych sport nedělal naplno, jen tomu nevěnuju tolik času," pravil. Měnit prý nic nebude.
I na svou hmotnost si musí dávat pozor. Když se vracel po zranění, tak hodně přibral, ale teď se váží častěji. "Poznám, když vylítnu o tři kila nahoru, na soustředění, kde se žere, mě bolí kolena. Takže si hlídám těch svých 120 kilo a cítím se dobře," usmál se. Přesto litoval, že si kvůli časné kvalifikaci nemohl dát pořádnou snídani. "Vajíčka, slaninu, kdyby to bylo později, zajdu klidně i na maso," řekjl Marcell.
