"Nechci jet na olympiádu jenom proto, abych se podíval do Koreji a zamával pár lidem. Tu zkušenost už mám. Chci jet a přinést něco nejen pro sebe, ale i pro Česko," řekl rodák ze Šumperku na tiskové konferenci před sezonou, na kterou se ale vinou zranění a po nedávné operaci ramena nepřipravoval zrovna ideálně.
Stupni vítězů v Soči pořádně překvapil a ještě větším šokem by nejspíš byla medaile z her v Pchjongčchangu. "Pódium v mém stavu a s tím, s čím se potýkám, tak by to nebyl zázrak, ale menší zázrak. Na druhé straně zázrakům věřím. Musím," usmíval se Hudec a ke svým olympijským ambicím dodal: "Cíle musí být a Top 5, Top 10 by bylo úplně boží. Pro mě by to byla čest, a o to se snažím."
Na olympiádě už startoval dvakrát jako Kanaďan. Poprvé jel ve Vancouveru 2010 a o čtyři roky později zazářil v Soči třetím místem v super-G. Loni v prosinci dostal od Mezinárodního olympijského výboru povolení startovat za ČR.
V barvách trikolóry absolvoval minulou zimu a příliš se mu nedařilo. Neměl dost financí na přípravu, vyměnil materiál, ale s lyžemi i botami se trápil a měl problémy s kolenem. Ve Světovém poháru proto ani jednou nebodoval a do třicítky se nevešel ani na mistrovství světa ve Svatém Mořici.
"Ve vteřině jezdí třicet chlapů, zatímco za starých časů 2,5 vteřiny stačilo na bod. Teď je to na krev, jsou všichni dobří, mají docela vyladěný materiál a je to těžší a těžší," konstatoval.
Jako ve zlém snu začala příprava na olympijskou sezonu. V červnu spadl na ledovci. "I pro mě to byl velký pád," podotkl Hudec. S bolestí ramena přijel do Česka a vyšetření odhalilo natrženou manžetu a utržený sval. "Vtipkovali jsme, že na rameni se nelyžuje," vzpomínal Hudec na hovory s doktorem Jiřím Beznoskou.
Zkoušeli léčbu klidem, ale po dvou měsících se rameno nelepšilo. Proto před měsícem podstoupil operaci. "První tři týdny jsem měl velké obavy, ale poslední dva už se to hodně zlepšilo. Bylo to těžké léto, příprava nebyla stoprocentní. Na druhou stranu při některých mých nejlepších sezonách jsem měl na sněhu osm deset dní před sezonou. Takže se nemůžu odsoudit teď a musím tomu věřit," řekl.
V létě mu nebylo hej. Neměl finance a nemohl ani pořádně trénovat. "A můžu říct, že to byla tma v tunelu a občas jsem váhal, jestli dává smysl pokračovat. Ptal jsem se sám sebe, jestli do toho chci jít, trápit se rehabilitací, tréninkem a bolestí, ale spíš to bylo o financích a materiálu, protože to jsou zásadní věci," řekl Hudec.
Dal si termín do konce října. Do té doby chtěl mít jasno, jestli bude mít na sezonu dost peněz. Až na poslední chvíli našel sponzora z Kanady, který s ním spolupracoval už před 11 lety. "Vždycky, když jsme byli partneři, tak to klaplo. A jemu, i když je Kanaďan, se strašně líbí můj příběh, že bych jel olympiádu za Česko," vyprávěl Hudec a za letní přípravu děkoval i Olomouckému kraji a městu Olomouc.
Je před dokončením jednání i ohledně změny lyží a v posledních dnech ho motivuje také pohled na bronzovou olympijskou medaili. "Byl jsem bez ní rok. Seděla u mamky v obýváku v Kanadě a před třemi dny ji teta přivezla," řekl Hudec. Možná ji bude vozit sebou na závody. "To je dobrý nápad. Když zajedu špatně, tak můžu přijít na hotel za medailí a připomínat si, že to není jenom o tom, že si věřím, že něco v budoucnu klapne. Teď si můžu říct, nebo si nakopat, když budu v negativním stavu, byl jsi tam, dokážeš to. Říct si: vytáhni si ponožky a jdi do toho," řekl sjezdař.
Na lyže by se měl znovu postavit začátkem listopadu. Pokud to půjde, odjede následně do Nakisky a zkusí se připravit na SP v Lake Louise. "Je to pro mě domácí svah. Cítím se tam dobře, znám to tam a nemám tam nijaké extra stresy," řekl o resortu, v kterém před deseti lety vyhrál svůj první sjezd mezi elitou.
