Marcinko úřaduje před brankou. Receptem je rána do rozkroku
Extraliga má za sebou pět úvodních kol, ve kterých nešlo nezaregistrovat skvělý nástup třineckého útočníka Marcinka. Co Tomáše znám a co vím od kamarádů z Pardubic, kde dřív hrával, je to dobrej kluk do kabiny a na ledě pracant. Nedržkuje, pokud dostane na starost černou práci, evidentně se nebojí chodit do míst, kde to hodně bolí, a vypadá, že je na tom hodně dobře fyzicky.
Marcinko dává góly z předbrankového prostoru, jde mu to tam skvěle. Přitom to je místo, které útočníci moc nevyhledávají. Tam se to musí umět a leccos vytrpět. Rány od obránců i gólmanů bývají nepříjemné, dost tam toho schytají. Jedna potvora na tyhle věci už skončila, ale zůstala řada brankářů, kteří vědí, kam hokejkou zamířit. Buď přes nohy anebo zespodu do choulostivějších míst.
Trefit borce mezi nohy je velká zbraň a patří k brankářskému řemeslu. Rozhodčí obyčejně vidí, pokud soupeře přetáhnete přes nohy, málokdy naopak postřehnou zásah do bolestivějších partií. To máte hokejku na ledě a najednou lup švihnete s ní do rozkroku. Vidět to není, ale jak to bolí, to vám poví každý chlap.
Pamatuji si, jak jsem si tohle dovolil jako devatenáctiletý bažant na pana Miroslava Okála ve Zlíně. Jakmile se stalo, otočil se a mně hned došlo, že tohle bych si dovolit neměl. Natáhl mi takovou bombu… Po zápase jsem se mu šel ke kabině omluvit, ale bohužel, nezastihl jsem ho. Podobných ran a ostrých soubojů v brankovišti jsem zažil mraky. Máte hráče, kteří vás chodí záměrně rozhodit. V uvozovkách do brankáře nechtěně zajedou nebo teatrálně padnou, aby gólmana povalili, ideálně když klečí, aby mu přiklekli nohu. To bývá často nebezpečný. Mnozí ale tenhle džob berou tak, jak se sluší a patří. Bývají důrazní, na druhou stranu se nevztekají, dostanou-li dvě, tři svižné přes lýtka. Vědí, že to je součást hry. A moje práce je zase taková, abych si dělal náležitý prostor na výhled.
Vyhlášeným expertem na tuhle práci býval a stále je Tomáš Rolinek, pořádnej zmetek. Výborně se v brankovišti orientoval Tomáš Divíšek. Nebo dřív Jirka Dopita. Ten, když se postavil k brance, neviděli jste přes něj na tribuny. Jako když vám zhasnou světla, máte před sebou jen tmu.
Podobný případ je vysoký Marcinko. Samozřejmě že padesát gólů, na které rozjel sezonu, nedá a sám si to dobře uvědomuje. Soupeři si ho teď budou víc hlídat, ale pořád zůstane hráčem do mely, nenechá se nikdy a nikým odradit. Proto si myslím, že zažije povedenou sezonu, co se bodové sbírky týká. Klíčové je, aby zůstal zdravý. Při jeho stylu práce nějaká nehoda a pauza vždycky hrozí. Ostatní mu dají co proto. Nedivil bych se, kdyby ho časem z třineckého zimáku odvezl domů mrazící vůz.
Umě je Marcinko každopádně frajer, takoví borci jsou pro tým kolikrát důležitější, než leckteří střelci. Ne všude jsou tihle pracanti adekvátně zaplacení, ale Tomáš hraje v Třinci, tak to možná nebude úplně vzorový příklad.
