O důvěře, kterou potřebuje a (ne)má reprezentační trenér
Kauzu Miroslav Palaščák vs. Vladimír Růžička netřeba představovat. Následující řádky naznačí, jaké otázky vedly prvního jmenovaného ke zveřejnění jeho videa. Jakkoliv celý spor nabral bizarních rozměrů, otázky jsou to legitimní. Odpovědi však najde každý jiné.
Trenér hokejové reprezentace, by měl mít maximální důvěru. Veřejnosti, svých nadřízených. Celého hnutí. Ve své pozici musí spoustu věcí ovlivnit svým vlastním úsudkem. V něj je potřeba věřit. Drtivá většina zainteresovaných v něj musí věřit.
Protože každá nominace trenéra, každé jeho rozhodnutí, bude subjektivní. A musí být motivováno pouze touhou vyhrát. Ničím jiným. Je otázka, jestli Vladimír Růžička tento parametr v očích lidu může ještě splňovat. Jestli už není vlivů, které by mohly jeho úsudek rozhodit příliš mnoho.
Presumpce neviny může být absolutní, ale… Sám kouč se často kryje větou – toho hráče v týmu mám, protože mu věřím. A dokud byla důvěra v trenéra, nebylo třeba tuto mantru nikterak zpochybňovat. Ale trvá tento stav?
U Miroslava Palaščáka zcela jistě ne. Podívá se na statistiky hráčů, kteří reprezentovali na prvních dvou turnajích právě skončené sezony. Byli v kádru proto, aby se rozšířila základna mladých hráčů. Ale opravdu si to zasloužili? Opravdu na to měli v tu chvíli výkonnost?
Nebo třeba sem tam u někoho jen bylo potřeba zvýšit cenu na trhu, ukázat ho v zahraničí a dát mu ŠANCI? Takové myšlenky se mu honily hlavou, než zveřejnil své video. Takové myšlenky se mu honí hlavou neustále.
Najednou přijde úvazek v Chomutově. A mohl by se ptát znovu. Je tohle v pořádku? Není zde střet zájmů? Mají či nemají být na příštím srazu hráči jako Ondřej Kaše či David Kämpf. Když oni, tak proč ne jiní? Když ne, tak proč? Moc otázek.
Miroslav Palaščák v nich má jasno. Prezident ČSLH Tomáš Král si ho udělal také, svého podřízeného podržel ve funkci, svou absolutní důvěru mu tím garantoval. Ctí předpoklad neviny. A vy?
