Spravedlivý. Takový je liberecký hokejový titul. Těžko může někdo tvrdit, že by šampaňské a doutníky byly ve špatné kabině. Severočeši extraligu válcovali celou základní část, krok s nimi držela jen a pouze Sparta. Tu pak udolali ve finále. Zaslouženě.
Vždycky se najdou důvody k vyřčení slůvka KDYBY. Jenže tentokrát je jich velmi málo. Bílý Tygři lámali v průběhu hokejového roku rekordy, lecčíms soutěž obohatili. A především měli svou vizi, jak vítězit. Dotáhli ji do konce.
Vše začalo u šéfů. Ti svěřili plnou moc do rukou osoby Filipa Pešána, který si sám postavil kostru svého souboru. Postavil ji pevnou, angažoval velké hráče. A jim vštípit svou myšlenku, dostat je na svou stranu.
Ostatně sílu ukázal i během finále. Dokázal střídat brankáře, dokázal posadit hvězdného Petra Vampolu. Dokázal zkrotit emoce svých svěřenců, vrátit je do vymezeného prostoru. V sedmatřiceti ukázal mimořádné sebevědomí. Vizitku si řádně vylepšil.
Liberec potřeboval k laskání poháru pouhých 14 utkání. Chomutov i Mladou Boleslav vyřídil jasně 4:0 na zápasy. Bez problémů. Ty mu připravila až Sparta. Ne takové, které by byly neřešitelné. Sama už totiž byla značně zdecimována souboji se Zlínem a Plzní.
Finále tedy mělo spravedlivé obsazení, spravedlivé bylo i jeho vyústění. Pro ostatní extraligové účastníky je to výzva, musí se zlepšit. Liberec chce vybudovat dynastii, předpoklady k tomu má. Sparta naopak v současném složení další šanci nedostane.
P.S.: Trenér Pešán hovořil o tom, že finále byla reklama na český hokej. To zajisté byla. Hokej to nebyl zlý. Ukázaly se v ní však i velké bolesti nejvyšší tuzemské soutěže: chyby disciplinární komise, rozhodčích i některé výstupy hráčů samotných.