Fanoušci Slavie bijí na poplach, jejich milovaný klub prožívá mimořádně špatné období. Exkluzivní vstup do sezony začíná pomalu upadat v zapomnění, do popředí se naopak derou vlastnosti, které slavný klub trýznily během jarního působení Nizozemce Alexe Pastoora.
Mizerné nasazení, neochota se obětovat, podráždění. Tohle vše bylo ze hry Slavie čitelné už během domácí porážky s Brnem, v sobotním kontrastu s nadšeně hrajícími hráči Bohemians pak tyhle atributy vynikly ještě mnohem víc. Slávisté působili odevzdaně, jako by je fotbal vlastně ani nebavil.
Stačilo pár týdnů a hra červenobílých se úplně rozpadla. Zatímco na začátku sezony zcela pochopitelně žádali trenér Miroslav Beránek i hráči o trpělivost, nyní už je něco podobného nemyslitelné. Doba hájení vypršela, Slavia musí ukázat, jakou cestu od léta ušla. A zda vůbec kráčí tím správným směrem.
Neočekávalo se totiž, že celek z Edenu bude fotbalovým umem zastiňovat jednoho soupeře za druhým. Přednostmi Slavie měly být právě odhodlání, bojovnost, enormní nasazení. Jenom tak totiž lze v dlouho se trápícím mužstvu znovu zažehnout pozitivní myšlení.
Tohle všechno nyní Slavii chybí, je na Beránkovi, aby svou družinu postavil na nohy. V sobotu je na programu pražské derby, těžko si z pohledu hráčů Slavie představit ideálnější příležitost, jak v sobě znovu najít hlad po úspěchu.