Mají na dosah to, co se lepším pokolením hráčů nepovedlo. Než k tomu dospěli, museli se probrat z přistání na Marsu, kterým pro ně bylo senzační vítězství nad Kanadou, překonat těžkou depresi ze stejně nečekané porážky s Německem a najít zase sami sebe výhrou nad Slovenskem.
Trenér Přerost přiznal, že v době kolem existenčního zápasu proti Slovensku nemohl spát ani jíst. Zestárl prý o 150 let, než se jeho svěřenci nakonec s přehledem prosmýkli do play off. Nebyl v tom sám. Podceňovaná parta, do níž se podařilo naroubovat šikuly mladších ročníků, však zvládla obrovský tlak i souboj nervů. Odvrátila nejhorší a v tu chvíli se jí otevřela šance jak ve snu.
Česká dvacítka jde do čtvrtfinále na Finy. Dýchá se jí snáz a ví, že teď už může jen dál překvapovat. Jiné výběry mívaly větší hvězdy nebo hráče, kteří si tak připadali. Měly i vyšší ambice, ale někdy prostě nedržely tolik při sobě, nehnala je tak silná touha společně už něco dokázat jako tuhle skupinu hráčů, kterým léta jen nadávali, že za nic nestojí.
Možná i tím v sobě probudili obrovskou vnitřní sílu, udivili všechny, i sebe. Bylo by fantastické tohle slibně načtrnuté dílo dokončit. Možné je všechno. Vzpomeňte na seniorský šampionát 2010…
Související články
