Odjížděli jste s ambicemi, či dokonce porvat se o olympiádu. Po včerejší prohře s Makedonií ale naděje zhasla. Už to přebolelo?
„Ne, není to ještě tak vstřebané, jak jsme si možná představovali. To, že jsme takto skončilo mělo několik příčin a jednou z nich byl i fakt, že jsme to mistrovství dobře výsledkově rozehráli. V tom rozhodujícím zápase jsme ale narazili na Makedonii, která také mohla postoupit, a to bylo zrádné. Zvláště, když jsme v úvodu druhé půle herně propadli a před bouřlivým publikem jen dotahovali.“

Neuškodilo vám i pomyšlení, že k postupu stačila remíza?
„Oni hráli to, co byla naopak naší nejslabší stránkou: Postupný útok. Cítili jsme, že naše forma nebyla zrovna ideálně připravená, nedokázali jsme kvalitně provést to, co jsme trénovali a o co jsme se měli opřít. Nechali jsme tam všechno, ale někdy prostě chyběla kvalita.“



Je něco, co si sám osobně vyčítáte?
„Ano, budu si ještě dlouho vyčítat, že jsem tomuto týmu nedal tvář v postupném útoku. To byla moje úloha, ne jen dávat góly. Nedostali jsme to do sebe a také proto jsme nepostoupili. Až se třeba později na ty zápasy podívám bez emocí, bude mě to mrzet. Uvidím věci, které jsme mohli udělat lépe.“

Nebojíte se, že to byla poslední šance této silné generace hráčů?
„Po zápase jsme si všichni sedli, abychom to strávili, a také jsme o tom hovořili. Honza Filip se s námi rozloučil, bylo to emotivní, ale respektujeme to. Až na další dva otazníky jsem však přesvědčený, že tento tým dojede reprezentační sezonu do konce a budeme v červnu bojovat o postup na mistrovství světa.“

Takže se dá počítat i s vámi?
„Ano, se mnou se může počítat.“