Svět krasobruslení, stresující i magnetizující, opouští Tomáš Verner. V sedmadvaceti letech končí kariéru mistr Evropy ze Zábřehu 2008, při posledním závodě na olympiádě v Soči obsadil 11. příčku, o místo před ním se ve výsledkové listině našel Michal Březina. Vernera odměnili fanoušci v aréně Iceberg hlasitým potleskem. „Bylo to dobré rozloučení,“ glosoval svoji rozlučku. V rámci ní si vybojoval olympijské zlato Japonec Juzuru Hanju.
Poslední volná jízda, poslední závod. Jaké to bylo?
„Byla tam spousta drobných chyb, ty mi na radosti nepřidaly, ale nakonec to bylo dobré rozloučení. Zisk 151 bodů za volnou není úplně to číslo, na jaké jsem se připravoval, ale zklamaný nejsem. Těší mě, že to skončilo takhle. Zážitek z olympiády mám zatím nejlepší, co jsem kdy měl. Opravdu cítím, že nastal správný čas odejít a začít se věnovat něčemu jinému. Nikdo mě nepřemluví. Rozhodnutí jsem udělal už v květnu a je to definitivní. Svoji misi jsem tu dotáhl do konce. Můžu dlouze polemizovat, jestli to je dobře, nebo špatně, ale ve chvíli, kdy jsem skončil program, tak se mi trošku ulevilo a řekl jsem si: Tak a je to. Konec...“
Stihl jste si poslední jízdu užít?
„Na začátku jsem byl malinko nervózní, bál jsem se, že se mi stane totéž, co v krátkém programu a při čtveráku udělám chybu. A ejhle, ona přišla. Ale nakonec jsem se tím nenechal zdeptat a užil si to, diváci byli výborní, ochotně mi tleskali do rytmu. To od nich bylo pěkné.“
Trojitý toeloop jste neměl původně zařazený hned za axelem, kde se tam vzal?
„Ne, neměl tam být, byl vymyšlený. I když vím, že nemám během jízdy přemýšlet, kde přidat kombinaci, jednu někde musím mít. A protože jsem chtěl mít co nejvíc bodů, tak jsem to prsknul hned za axela, abych už dál nemusel přemýšlet.“
Byl jste před svojí volnou hodně nervózní?
„Na rozcvičovně a v šatně dost, tam jsem musel chvilku zastavit, sednout si a jen dýchat, sluchátka v uších, ale bez hudby, abych byl jen sám se sebou. Až když jsem se postavil na svoji značku, trošku jsem se uklidnil a čekal na hudbu. A pak už to jelo.“
Pramenila tréma i z toho důvodu, že to bylo dnes naposledy?
„Stoprocentně. Já o sobě nemohu říct, že po mentální stránce jsem nejsilnější. Vůči některým věcem dokážu být odolný, ale tohle s člověkem zamává. Navíc olympijská zkušenost, ta je úplně jiná než další závody. My se tady potkáme se sportovci, kteří přijeli z hor nás podpořit, a to je hodně emotivní. Tohle já všechno vnímám, jak ten tým drží pospolu, přesně tak, jak by to na olympiádě mělo být. Přišli kluci z hokeje, přijela Terezka Vaculíková (akrobatická lyžařka), mluvili jsme spolu, bylo hezké a příjemné popovídat si s někým z úplně jiného sportu.“
Mrzelo vás, že jste se po krátkém programu těsně nedostal do hlavní dvanáctičlenné skupiny?
„To mě mrzelo moc, ale co se dá dělat? Nic. Myslel jsem, že se tam ještě někdo posune dozadu. Neštvalo mě, že jsem jel závod dříve, to není problém. Náš sport se ale pořád rozhoduje podle rozjížděk a tam se nasazují jiné body, jiné plusy. Kdybych zajel fenomenální jízdu, tak mě ani tahle rozjížďka nebude mrzet. Ale jízdou s chybama nikoho neposunou dál.“
Šetřete na rozlučku
Jak bude váš život vypadat dál? Brusle asi hned nehodíte do garáže, nebo ano?
„Tak dva roky zůstanu u ledu, budu se udržovat, abych byl schopen skákat i nejnáročnější skoky. Dokonce si myslím, že až opadne ta závodnická atmosféra, půjdu je lehčeji. Určitě se ukážu na pár vystoupeních. Mám v plánu sezvat nejlepší bruslaře, aspoň z mého pohledu, přivést je do Čech a zorganizovat rozlučkou Tour. Předběžně v říjnu nebo listopadu, než začnou Světové poháry. Lidem dám dopředu vědět, aby se na Tour připravili a taky našetřili.“
Našetřili?
„Ano. Nechci to dělat jako Denis Ten, který loni v Kazachstánu udělal na podobné akci lidové ceny, nejdražší lístek stál snad dvě stovky. Nevím ještě přesně jak, ale budu se snažit, aby se co nejvíc lidí mohlo podívat na dobré bruslení.“
Na jaké sporty se vrhnete?
„Na golf. Několikrát jsem ho zkoušel a vůbec mi nešel. Je to výzva. Dál tenis, badminton a všechno, co mi přijde pod ruku. V zimě chci pak přestoupit na lyžování. Tu a tam si zahraju curling. Třeba se ještě potkáme na nějaké olympiádě... V Kanadě jsem měl možnost zahrát si v profesionálním curlingovém klubu, je to skvělý sport a zábava. Tak třeba za čtyři roky, možná za osm let mě tady budete mít.“
