Olympijský úspěch Kateřiny Emmons je dovršením pozoruhodné cesty slavné střelecké rodiny. V reprezentaci už závodili její prarodiče. Její otec a trenér Petr Kůrka je dvojnásobným mistrem světa v malorážce.
Na základní škole snila Kateřina Kůrková, že jednou bude jako Alexander Popov. Její táta Petr byl v první polovině devadesátých let na vrcholu střelecké kariéry, ale ona dřela v plaveckém bazénu jako slavný ruský kraulař.
„Popov byl hvězda největší. Byla jsem hodně dobrý kraulař na krátké tratě,“ vzpomíná dnes, kdy už se jmenuje Kateřina Emmons. „Až poslední sezony mě začaly bavit závody na tři až pět kilometrů. Taťku si pamatuju, jak se hrozně nudil, když měnili čísla kol zbývajících do cíle. Seděli tam hodinu a čekali, až Kačenka doplave.“
| SPORTOVNÍ MALORÁŽKA NA 3x20 RAN |
| - Střílí se puškou ráže 5,6 mm pro střelivo s okrajovým zápalem. - Hmotnost zbraně nesmí přesahovat 6,5 kg. - Soutěž začíná kvalifikací, ve které se závodí ve třech polohách – vleže, vkleče a vestoje. - V každé poloze se střílí dvacet ran. - V poloze vleže a vkleče je možno použít střelecký řemen, vstoje opěrku. - Ve finále se střílí deset ran vestoje. - Střílí se na vzdálenost 50 metrů. |
V té chvíli už ale pomalu začalo vycházet najevo, že pro Kateřinu není vrcholové plavání tím pravým. Začala mít potíže s klouby, tréninkový dril nepomáhal k výsledkům. A tak se obrátila na sport, ve kterém se její rodina proslavila.
Už na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se v československé střelecké reprezentaci objevovali dědeček a babička Kateřiny Emmons, Libor a Gerta Kůrkovi. Na mistrovství světa 1974 skončil Libor Kůrka čtvrtý ve velkorážné terčovnici na 300 metrů.
„Mamka byla v reprezentaci deset let, táta asi šestnáct,“ líčí Petr Kůrka. „Na olympiádě v Mexiku nebyl a po osmašedesátém roce měl problémy. Vyloučili ho z komunistické strany a na základě toho nejel na olympiádu do Mnichova.“
Petr Kůrka v rodinné tradici pokračoval. V letech 1986 a 1994 vyhrál libovolnou malorážku na 3x40 ran. Ale na olympiádách se mu nikdy nedařilo.
„Z tohohle hlediska měly pro mě ten správný efekt Atény,“ říká Kůrka ve vzpomínce na první olympijskou medaili své dcery. „Lidi furt připomínali, že olympijskou medaili nemám. Teď už to neříkají, protože medaile v rodině je.“
Kateřina skončila s plaváním ve čtrnácti, rok nato začala závodně střílet a o další tři roky později už vyhrála seniorské mistrovství světa! Její otec se jí ujal jako trenér.
„Možná že tam nějaké geny jsou,“ přemítá Kůrka. „Když řeknu, že je to skromnost, tak to nebude moc skromné. Ale je to takový nadhled nad věcí, píle a cílevědomost. Ale nemůžete získat geny, abyste střílel desítky.“
Otec s dcerou si během několika let podmanili střelecký svět. Během té doby se vyvíjel i jejich vzájemný vztah. Po minulé olympiádě v Aténách byli chvíli ve sporu. Závodnice totiž ztratila motivaci a byla na pokraji konce kariéry.
„Nebyly to přímo rozbroje. Ale já i manželka jsme ji hodně přemlouvali. Chtěli jsme, aby zůstala. Přišlo nám, že by odbíhala od nedokončené práce,“ vysvětluje Kůrka.
Kateřina pak po boku amerického střelce Matthewa Emmonse znovu našla do střílení chuť. Střelecký klan rodu Kůrků tak oslavil její dvě olympijské medaile z Pekingu.
„Když jsem chtěla skončit, bylo to pro něj těžký. Ale pak mi řekl, že bylo dobře, že jsem se na chvíli složila. Protože mi to umožnilo vrátit se ještě silnější,“ dodává Kateřina Emmons.
