ROZHOVOR | Buldočí sílu opět ukázal Radek Štěpánek. Přestože se ráno před zahajovacím zápasem Davis Cupu proti Andreasi Seppimu probudil v horečkách a se zánětem v krku, dokázal v pětisetovém maratonu urvat pro Česko první bod.
Bojoval do posledního dechu. Doslova. „Jak se cítím, není podstatné, chtěl jsem vyhrát stůj co stůj,“ říkal po zápase Radek Štěpánek.
Jak vám před zápasem bylo?
„Probudil jsem se nad ránem a měl jsem v krku strašný knedlík. Necítil jsem se vůbec dobře, potil se, hned jsem zrušil trénink. Byl za mnou docent Kolář, který do mě narval…nevím ani co. Moje důvěra v něj je neomezená. Tak jsme se domluvili, že si radši půjdu lehnout. Byl jsem i na akupunktuře.“
Pomohlo to?
„Když jsem šel na kurt, cítil jsem se docela dobře. Ale jak jsem se zadýchal a cítil, že nemám sílu, tak jsem bojoval. Jak se cítím, není podstatné, chtěl jsem vyhrát stůj co stůj. Na kurtě jsou dva hráči, kteří mají stejnou šanci. Proto jsem bojoval do poslední chvíle.“
Co se vám ráno v takovém stavu honilo hlavou?
„Samozřejmě vás napadají i černé myšlenky, ale snažil jsem se hned po probuzení volat doktora, aby přišel a začli jsme to řešit. Po spánku jsem na tom byl trošku líp, ale tělo není perpetum mobile. Tak jsem nevěděl, jestli vydržím hrát na tři vítězné sety. Bylo dobře, že byl povrch takhle rychlý. Přece jenom si člověk mohl pomoct servisem a rychlejší výměnou. To mi hrálo do karet.“
Napadlo vás třeba i to, že nenastoupíte?
„Musím říct, že to ráno bylo špatný. Když jsem se v půl šesté vzbudil zpocený do morku kostí, hned jsem věděl, že je něco špatně. Naštěstí mě doktor uklidnil, že se to nerozjelo do systému, že mám jen zánět nosohltanu. Z toho suchého vzduchu a zimy. Celý týden mě pálily trubky v krku a bohužel se asi přepálily. První moment jsem se necítil nejlíp. Ale už jsem v Davis Cupu i na turnajích zažil spoustu takových věcí. S Argentinou jsem hrál třeba s kolenem, které jsem skoro nemohl ohnout do devadesáti stupňů. A taky se mi povedlo vyhrát. Tak jsem tu myšlenku radšihned pustil a snažil se udělat maximum pro to, abych hrát mohl.“
Akupunktura je u vás běžná věc?
„Běžné to není, nechodím na ni moc. Jen když docent Kolář zavelí. Jsem mu v léčbě totálně oddán. Nevěděl jsem, že se tomu dá pomoct i takhle, ale cítil jsem se líp. Energie nebylo na rozdávání, ale zabralo to.“
Jak se v tuto chvíli stavíte k sobotní čtyřhře?
„Nevylučuju nic. Uvidíme, jak se tělo popere s tím čtyřhodinovým zápasem, nebo jak dlouho jsme to vlastně hráli. Hned půjdu regenerovat, odpočívat a doufat, že mi vítězství nalije trošku energie.“
